Nedávno jsem úplně náhodou narazila na zápisník svého manžela. V něm si zapisoval veškeré výdaje, které měl na mého syna, který má teď sedm let a chodí do první třídy. S jeho otcem jsme se rozvedli už dávno; tehdy mu byly čtyři roky. Po rozvodu jsem poznala nového muže. Přísahal mi lásku a tvrdil, že bude milovat i mého syna jako vlastního. Pro mě to znamenalo vše.
Skutečnost ale byla jiná. Manžel nikdy neměl zájem být opravdovým tátou pro mého syna. Přesto byla jeho pozornost a respekt vůči synovi v té době pro mě dostatečná. Po roce manželství se nám narodila dcera, Eliška. Manžel začal věnovat veškerou pozornost jí byla to jeho vlastní krev.
Jsem nyní na rodičovské dovolené a živitel rodiny je jen můj manžel. Pokaždé, když jdeme na hřiště nebo se projít do parku, koupí synovi třeba autíčko nebo zmrzlinu. Zdálo se, že se snaží být spravedlivý.
Ale teď jsem našla ten zápisník a stále jsem v šoku. Uviděla jsem tam tabulku rozdělenou do tří částí. Sloupce byly nadepsány datum, jméno, částka Hračky 100 Kč, zmrzlina 40 Kč, houpačky 30 Kč.
Zeptala jsem se manžela, proč to dělá. Když jsem mu ukázala zápisník, ani se na mě nepodíval. V jeho světe to bylo prostě samozřejmé. Řekl mi, že ano, po skončení rodičovské dovolené budu muset všechny tyto výdaje za syna uhradit. Navíc mě vyzval, abych už přestala otálet a zažádala u soudu o alimenty od bývalého manžela, že by mi to usnadnilo splácení tohoto dluhu. Dál tvrdil, že ho teď zajímá jen finanční zajištění vlastní dcery.
Rozplakala jsem se. Nemůžu se s ním rozvést máme spolu Elišku a opravdu ho miluji. Ale tuhle jeho malichernost mu nedokážu odpustit. Co bude dál, si vůbec nedokážu představit.