Moje manželství s Davidem začalo před 18 lety za velmi těžkých okolností. Jeho bývalá manželka, Eliška, ho opustila i s jejich dětmi kvůli jinému muži. Společně měli dva skvělé potomky syna a dceru. Když děti měly teprve tři a čtyři roky, David přišel o práci, což rodinu zasáhlo tvrdě. Zatímco Eliška se snažila najít nové zaměstnání a starat se o děti, David hledal útěchu v alkoholu a často si stěžoval svým kamarádům na nepříznivou situaci. V tomto náročném období ji začal její muž pronásledovat, a proto, přehlcena finančním stresem a emocionálními výkyvy, Eliška nakonec opustila nejen manžela, ale i děti, aby odešla za novým partnerem.
Kvůli tomu zůstaly děti samy, a bylo to naše sousedství v Brně, které jim pomohlo poskytováním jídla i podporou. Mezitím David vůbec nevnímal, že jeho žena odešla, zahleděný jen do svých vlastních problémů. Když si uvědomil, co se stalo, bylo už pozdě děti byly umístěny do dětského domova.
Do Davidova života jsem vstoupil ve chvíli, když jsme se poznali na svatbě našich společných známých v Olomouci. Jeho situace mě hluboce zasáhla a okamžitě jsem pocítil spojení, které mě donutilo změnit jeho pohled na život a pomoci mu porozumět svým emocím. Po svatbě jsem nabídnul, že vezmu děti z dětského domova k sobě. Sám jsem nemohl mít vlastní děti, a přesto jsem k nim od počátku cítil silné pouto a bral je za své. Oni mě přijali jako svého otce.
Osmnáct let děti nevěděly, že nejsem jejich skutečný otec. Najednou se však Eliška objevila, chtěla se s nimi znovu spojit a říct jim pravdu o jejich původu. Syn zprávu přijal klidně, prohlásil, že jsem jediný otec, kterého kdy měl, a na tom trval. Dcera, Karolína, byla více otevřená biologické matce a rozhodla se Elišce odpustit. Zpočátku jsem váhal, zda ji znovu pustit do života našich dětí, protože její minulost jim způsobila bolest. Později jsem ale pochopil, že Eliška je plná lítosti a chce s dětmi obnovit vztah.
Nakonec jsem zjistil, že mít dvě milující a starostlivé matky je pro děti požehnáním. Rozhodl jsem se Elišku podporovat v jejím úsilí znovu navázat kontakt, protože rodičovství není jen o tom, kdo dítě zplodil, ale především o tom, kdo jej vychovává s láskou a péčí. Dnes vím, že skutečná rodina není definována krví, ale vzájemnou podporou a srdcem.