Po čtyřech měsících psaní jsem kývla na schůzku s padesátidvouletým gentlemanem začal rozhovor pěti výtkami
Říká se, že očekávání je často sladší než samotný svátek. V příběhu Kristýny se to natáhlo skoro na čtyři měsíce a změnilo se v jakousi online telenovelu s denními epizodami.
Za tu dobu se dozvěděla, co Tomáš jí k večeři, znala jména jeho kamarádů z gymplu a nakonec ji ani nepřekvapilo, že v každém dobré ráno dává tři tečky.
Kristýně bylo čtyřicet pět ten věk, kdy jdete na rande už ne se třesoucími koleny, ale s ironickou zvědavostí vědeckého pracovníka. Uvidíme, co za úlovek mě dnes čeká, pomyslela si před odchodem.
Patřila mezi ženy, které dokážou obyčejný kašmírový svetr vynést jako královský plášť a jejichž sebereflexe dokáže zneškodnit každou trapnou situaci.
Láhev
Tomáš, který nedávno oslavil dvaapadesát, působil ve zprávách vážně, rozumně, trochu ironicky a co Kristýnu nejvíc lákalo spolehlivě.
V našem věku, Kristýno, psal jí večer před spaním, už nehledáme ohňostroje, ale klid. Chci být s ženou, která rozumí i beze slov.
Beze slov budiž, usmála se Kristýna, když si malovala řasy. Hlavně aby ta slova, která nakonec přijdou, neměla tendenci ji okamžitě vypudit.
Schůzku domluvili v malém útulném pražském kavárenském podniku s měkkým světlem a vůní skořice. Kristýna přišla přesně elegantní, sebejistá, připravená na fajn večer. Vypadala skvěle.
Tomáš přišel asi o pět minut později. Ve skutečnosti byl o něco menší, než ukazovaly fotky, a jeho pohled působil, jako kdyby právě odhalil zásadní chybu v tabulce rozpočtu.
Posadil se proti ní, krátce se usmál a pozdravil.
Žádný kompliment, žádné rád tě vidím.
Tomáš si Kristýnu pozorně prohlédl, skoro jako by dělal kontrolu. Pak navrhl, že si objednají kávu s dezertem a u toho zůstalo.
Kristýno, začal tónem učitele před školní radou, dlouho jsem analyzoval naše psaní. Skoro čtyři měsíce. Teď, když tě vidím naživo, považuji za nutné hned říct několik zásadních věcí. Mám na tebe pět výtek.
Uvnitř se Kristýně něco potichu roztřískalo asi tak, jak se rozbije dobrá nálada. Opřela bradu o ruku a přikývla.
Pět výtek? To zní napínavě. Pojďme na to.
Tomáš ignoroval její ironii a začal první prst.
Na jedné z fotek, kde máš modré šaty, tvá postava vypadala jinak. Teď vidím, že jsi víc plastická. To může muže zmást. V našem věku by žena měla být upřímnější.
Kristýna se v duchu uchechtla. Plastická pokrok, díky bohu, že ne monumentální.
Výtka druhá: rychlost odpovědí
Občas odpovídáš hrozně pomalu. Třeba před třemi týdny jsem ti psal ve dvě odpoledne, a ty ses ozvala až kvůli čtvrté. Muži neradi čekají. To není respekt.
Myslím, že jsem byla tehdy na poradě začala Kristýna, ale Tomáš už ukazoval další prst.
Výtka třetí: místo schůzky
Proč jsme tady? Ten podnik je moc noblesní. Já jsem navrhoval něco obyčejnějšího. Tvůj výběr ukazuje, že jsi až příliš na demonstrativní spotřebu.
Kristýna se podívala na svůj latte a napadlo ji, že by ho nejradši Tomášovi vylila na hlavu. Zvědavost však zvítězila.
Proč to šaty? Jsme tu jen na kávě. Jsou moc nápadné na denní dobu. Šperky jsou taky zbytečné. Žena by měla být zajímavá hloubkou, ne blyštivými detaily. V mém věku hledám obsah, ne výkladní skříň.
Výtka pátá: samostatnost
Vybrala sis sama restauraci, často říkáš sama. Nedovoluješ muži být mužem. Potřebuji ženu, která se ptá na radu, ne ukazuje nezávislost. Pokud budeme spolu, budeš muset změnit své chování.
Zakončil a založil ruce na prsou, čekal rozjímání nebo poděkování za upřímnost.
Kristýna se na něj dívala a najednou ji jasně došlo: čtyři měsíce psaní byly jen zástěrka pro pedantského manipulátora. Nehledal klid hledal pohodlný objekt pro nafukování svého ega.
Víš co, Tomáši, řekla jemně, skoro laskavě, i já jsem analyzovala. Mně stačilo pět minut, abych si udělala názor.
Jaký? přimhouřil oči.
Jsi opravdu výjimečný kus. Projel jsi kus Prahy, abys tady vytýkal ženě, kterou vidíš poprvé, její vkus, vzhled a právo být sama sebou. To je unikátní úroveň sebevědomí.
Tomáš stiskl obočí:
Jen říkám pravdu.
Ne, zavrtěla hlavou Kristýna. Jsi neupřímný. Jen nejsi šťastný a snažíš se měřit svět zkresleným měřítkem. Mé fotky ti nesedí? Jdi do muzea tam jsou exponáty pořád stejné. Odpovídám pomalu? Pořiď si tamagoči. Šaty ti vadí? Oblékla jsem si je pro sebe, ne pro tebe.
Postavila se, narovnala kabelku a klidně se na něj podívala:
A nakonec. Pokud tvoje ego kolabuje při slově sama, nepotřebuješ vztah, ale rehabilitaci. V pětačtyřiceti si opravdu cením svého času a nestojím o muže, který začíná seznamování revizí mých nedostatků.
Kam jdeš? A káva? zamumlal Tomáš.
Kávu dopiješ sám. Aspoň si ušetříš náklady. Malá rada na závěr: jestli chceš, aby ti někdo pořád koukal do pusy, dej se zapsat u zubaře.
Doma Kristýna prvním kliknutím zablokovala Tomáše ve všech aplikacích. V jejím věku jsou pohodlí nejen teplý přehoz a klid, ale i telefon bez lidí, kteří se vás snaží nacpat do své pokroucené šablony.
Co myslíte vy: byla to smolná flirtovací scéna, nebo pečlivě nacvičený divadelní kus? A má smysl v komunikaci pokračovat, když vám už v prvních minutách někdo vystaví účet za vaši osobnost?