Poté, co blondýnka pocákala starší paní blátem z kaluže, zvolala: „Babičko, kam se takhle oblečená chystáš? Je pozdě! Babičky by měly být v tuto hodinu už doma.“

Dobré zprávy

Věra, učitelka matematiky z Prahy, se chystala oslavit narozeniny své milované přítelkyně a kolegyně, se kterou už čtyřicet let společně každé ráno chodívaly pěšky až na školní dvůr. Za šera, na pražské Šumavské, si Věra vybírala oblečení precizně uhlazená halenka a slušivá sukně, jako by to byla slavnostní výprava do jiného světa.

Venku ještě doznívaly stopy nedávné letní bouřky: všude louže jako zrcadla rozlité po dláždění. Věra vkročila do mokrého rána, aby v pekařství za rohem koupila dort a v květinářství chrpy pro přítelkyni. Na chodníku se na okamžik zastavili čas i zvuky, když kolem ní v neskutečné rychlosti prosvištěla stříbrná Škoda, za volantem blonďatá žena s očima lesklýma jako sklo, a vyšplíchla bahno i na Věřiny dárky.

Žena za volantem zvolala posměšně: Babi, kam tak parádně nakvačená? Máš být doma, je pozdě! V tomhle věku už jen vařit bramboračku, ne trajdat po Praze!

Věra, celá od bláta a šoku, odsekla: Mám důležité věci na práci! Styďte se! Jakoby se scéna rozplývala, blondýna dál ječela a obviňovala Věru, že chodí kolem bažiny a má poškozené boty.

V tu chvíli se dveře nejbližší vily otevřely s tichým šustěním, a ze stínu vystoupil mohutný muž tvář jak z podivné pohádky, spoře oblečený v drahém saku, břicho usmívající se pod knoflíky. Zvědavě se rozhlédl: Co se tady děje? Blondýna hned začala: Ta stařena za všechno může, teď mi ještě kazí den!

Ale muž náhle ztuhl v jeho očích se rozhostilo poznání a úsměv jako med: Věro! To snad není pravda už tolik let! A objal svou dávnou paní učitelku z gymnázia, která ho kdysi učila odmocniny i touze po skutečných věcech.

Jakmile mu došlo, že blondýna jeho sekretářka pokropila Věru omylem, omlouval se, až mu hlas zněl jak potoky v Karlových Varech: Promiňte, prosím, opravdu se omluvte Blondýna zamumlala slabé, neochotné Omlouvám se, jako když vítr hučí mezi stromy.

Muž rozhodl, že ji ze své firmy propustí bylo to tak podivně logické, jako to bývá ve snech. Potom pomohl Věře, domů ji doprovodil, vyčkal, až se převlékne a dokonce koupil nový dort za 1200 korun a bohatou kytici z českých luk. Nakonec společně oslavili ta léta učení, stáří i nových začátků, jako v nějakém zvláštním světě ukrytém mezi tramvajemi, mlhou a nevyřčenými vzpomínkami.

Rate article
Add a comment