Čau, musím ti něco povyprávět. Už dva roky chodím s mým přítelem, Tomášem. Nedávno mě požádal o ruku, samozřejmě jsem řekla ano, protože ho opravdu miluju. Ale byla jsem docela zmatená, že nespěchal s tím, abychom začali bydlet spolu.
Tomáš pořád bydlí v bytě rodičů v Praze, mají tři pokoje, a já žiju na koleji. Já si myslím, že je fakt důležité prožít spolu nějaký čas pod jednou střechou před svatbou, aby člověk poznal, jaké to opravdu je. Řekla jsem mu, že by bylo fajn spolu bydlet, ale on dělal, že tomu nerozumí nebo že je to zbytečné. No a pak se nám naskytla šance jeho rodiče odjeli na dva týdny a mohli jsme být v bytě sami.
Snažila jsem se být vzorná hospodyně ve všech směrech. Vařila jsem, uklízela, všechno bylo jako ze škatulky, fakt jsem se snažila pro Tomáše dělat samé dobrůtky a vyhovět mu ve všem.
Jenže měl jednu “chybičku”. Poprosila jsem ho, jestli by nevyluxoval, a on mi řekl, že to nebude dělat, že to je ženská práce. Prý v jejich rodině je chlap od toho, aby zajistil peníze, ne aby pomáhal manželce doma. Raději jsem mlčela, myslela jsem si, že až spolu začneme opravdu bydlet, třeba se to změní.
Do návratu jeho rodičů jsem byt vyčistila do posledního smítka, chtěla jsem udělat dobrý dojem. Upekla jsem koláč, připravila večeři a odjela domů.
Druhý den mi Tomáš řekl, že jeho maminka si stěžovala, že nejsem vhodná hospodyně. Prý jí přišlo, že byt nebyl dost čistý a mé jídlo prý vůbec nebylo podle jejího gusta. Byla jsem úplně v šoku! Když jsem tam byla poprvé, ten byt byl o dost větší nepořádek. Proč mě trochu neshodila? A moje dobroty vůbec neocenila, dokonce je nazvala “nechutné”. Cítila jsem se hodně uraženě.
Mám pocit, že mě prostě nechce pustit k synovi, že si pro něj našla jinou nevěstu Možná něco lepšího v jejích očích. Proč si to myslím? Protože od chvíle, co se rodiče vrátili, je Tomáš strašně odtažitý, skoro se nevídáme a moc spolu ani nemluvíme. Pořád si říkám, že asi žádná svatba nebude.
Co si o tom myslíš ty?