Jana se vdala velmi mladá a když ve svých třiadvaceti letech porodila syna, nejevila přílišnou ochotu starat se o něj. Místo toho ho nechala u babičky, občas jí posílala pár korun, zatímco sama si užívala bezstarostný život se svým manželem v Praze. Po dvou letech je okolnosti donutily vzít syna zpět domů, ale Jana ho nedokázala přijmout a odcizila se mu. Poslala ho do jeslí, aby se vyhnula kontaktu, později pak do mateřské školy, kde byl šikanován a měl studijní potíže.
Rodiče chlapce se jeho výchově ani vzdělání nevěnovali; když se škola pokusila zapojit je do řešení problémů, Janin manžel reagoval agresivitou. Po ukončení základní školy Jana syna odeslala pracovat do místní továrny v Brně, kde později potkal svoji budoucí manželku. Mladý pár dostal od vedení továrny malý byt. Jana však zůstala vůči svým vnoučatům lhostejná a jen čas od času jim poslala drobné na svátky.
Když Jana dosáhla důchodového věku, chtěla to oslavit velkou party. Požádala syna o pomoc, aby použil peníze, které jim občas posílala, na pořízení jídla a dárků pro vnoučata. Syn se svoji ženou raději poslal své děti na venkov k druhé babičce, aby se vyhnuli komplikacím, a pilně připravovali oslavu. Když Jana dorazila, přivítali ji a hosté slavili až do rána.
Po odchodu hostů Jana oznámila synovi a snaše, že musí odejít už brzy ráno a nebude mít čas zůstat s nimi ani vidět vnoučata, která se měla vrátit od druhé babičky. Nechala jim jen malý kousek dortu, aby se o něj podělili. Syn se cítil hluboce zraněn její nevšímavostí.
O týden později Jana znovu zavolala synovi, že musí do nemocnice na operaci a požádala ho, jestli by jí mohl přinést nějaké věci. Syn její prosbu odmítl s chladnou rezervovaností a sdělil jí, že s manželkou odjíždějí na dovolenou, o čemž věděla už předem. Poradil jí, aby zavolala svému manželovi.
Nakonec Janu někdo upozornil, že svět se netočí jen kolem ní, a její syn začal stavět na první místo sebe a rodinu.