Nevydržela
Podávám žádost o rozvod, pronesla klidně Zdeňka, když Václavovi podávala hrnek čaje. Tedy přesněji, už jsem ji podala.
Řekla to s takovým klidem, jako by oznamovala, že bude k večeři svíčková nebo zapečené brambory. Prostě všední činnost, bez dramatu.
Můžu se zeptat, pro no dobře, ne před dětmi, Václav ztišil hlas, pohlédl na dvě rozrušené dětské tváře a v duchu počítal do deseti. Co jsem ti vlastně provedl? A neříkám to jen proto, že kluci potřebují otce.
Myslíš, že jiného otce neseženu? protočila Zdeňka oči a uchechtla se. Cos mi nevyhověl? Úplně ve všem! Doufala jsem, že s tebou bude život jako klidná hladina Máchova jezera a ne jak rozvodněná Vltava během jarního tání!
Kluci, snědli jste všechno? nechtěl ten rozhovor vést před dětmi. Mazejte si hrát, a neposlouchejte za dveřmi! zavolal ještě Václav, protože dobře znal jejich všetečnost. No a teď pojďme pokračovat.
Zdeňka našpulila rty. Zase rozkazuje! Pořád si hraje na vzorného otce…
Už mě tenhle život unavuje. Nechci sedět osm hodin denně v kanceláři, tvářit se na ty nablblé kolegy a poslouchat výlevy šéfa Chci si přispat do oběda, procházet se po Pařížské a nechat se opečovávat v salonech. Ale to ty mi nikdy nemůžeš dát! Už mi stačilo, deset nejlepších let jsem ti obětovala…
Nemohla bys to vynechat s těma patetickýma řečma? přerušil ji nasucho Václav. Nebyla jsi to ty, kdo se za mě před těma deseti lety snažil nacpat do chomoutu? Já se ženil s hodně vlažným nadšením.
Kdo nic nezkusí, nic neztratí…
Rozvod proběhl tiše jak tichá voda pod Karlovým mostem. Kluky Václav, i když mu to trhalo srdce, svěřil Zdeňce s podmínkou, že každý víkend a všechny prázdniny budou s ním. Zdeňka ochotně kývla.
Půl roku nato se kluci seznámili s novou Václavovou manželkou. Usměvavá a živelná Libuše si je hned omotala kolem prstu a kluci se těšili na každý víkend, což jejich mámu dohánělo k šílenství.
Ještě víc ji ale štvalo, že Václav zdědil pěkný balík korun po nějakém prastrýci z Moravy, koupil si velký dům u Lipna a žil si nad poměry. Práce se však nevzdal, alimenty posílal spíš symbolické, raději synům sám pořídil boty, bundy i notebooky a telefony. A ještě si vymýšlí, na co alimenty půjdou!
Proč jen to nevydržela o pár měsíců déle? Jestli by to byla bývala věděla Možná by dnes byla ona v tom krásném domě!
Nebo ještě není vše ztraceno?
****
Nedáme si spolu čaj, jako dřív? nabídla se Zdeňka s úsměvem a koketně si omotala pramínek vlasů kolem prstu. Krátké šaty podtrhovaly její přednosti, make-up jí ubral pár let Dala si na sobě opravdu záležet!
Nemám čas, odvětil Václav a jeho pohled byl prázdný jak zadní trať ve tři ráno. Kluci sbalení?
Pořád něco hledají, ještě se v tom budou hrabat, znám je, povzdechla si, ale nevzdávala se. Co kdybychom letos slavili Silvestra spolu? Karel s Jirkou celý den zdobili stromek.
Dohodli jsme se u soudu, že prázdniny budou se mnou. Pojedeme na chatu v Krkonoších, je tam sníh a místa na lyžování habaděj. Libuše už vše připravila.
Ale to je rodinný svátek…
Právě proto. Rodina to jsme teď my. Jestli budeš dělat problémy, budu žádat o kluky i do týdne.
Jakmile se za nimi zabouchly dveře, Zdeňka v záchvatu vzteku rozmlátila porcelánový servis, co společně dostali svatebním darem. Libuše Zase ona! Pořád se usmívá na kluky, ale určitě jim jen odpočítává dny do návratu. Kdo by to měl vědět líp než Zdeňka? Vždyť její kluci jsou jak pytel blech.
Nebo to je vlastně nápad. Možná ještě není všechno ztracené. Co když budou finance zase její?
*****
Co to má znamenat? zvedl Václav obočí, když na prahu spatřil velké kufry.
Jak co? Věci od Karla a Jirky, Zdeňka kopla do jednoho z narvaných kufrů, až zavrávoral. Rozhodla jsem se začít nový život. Ale přiznejme si, ne každý chlap si dobrovolně nastěhuje děti někoho jiného. Odteď budou bydlet u tebe. Už jsem byla na sociálce, mají o všem přehled, už to chce jen papíry. To už si zařiď sám, já mám letenku na dovolenou s velmi perspektivním pánem
Nechala Václava v šoku stát na prahu a sama se loudala k čekajícímu autu. Jak dlouho ta svatá Libuše vydrží? Týden? Dva? Určitě tak dva. Václav si stejně nakonec vybere děti a navrátí se k ní. A i s penězi
Proběhl týden. Pak měsíc. Pak dva. Ale telefon nezazvonil. Podle kluků Libuše na ně nikdy ani nezvýšila hlas! Jak to? Dva raubíři a najednou poslušní andílci? To nemůže být pravda!
Jak se kluci chovají? Už ti z nich jde hlava kolem? nevydržela a zavolala bývalému muži.
Jsou zlatí, hodní, pomáhají, odpověděl Václav, jehož hlas při zmínce o dětech hřál jako polívka na stole. Opravdu úžasní kluci!
Fakt? nevěřícně natáhla Zdeňka. U mě to byli ďáblíci
S dětmi se musíš věnovat, zasmál se Václav opovržlivě. A ne pořád koukat do telefonu. A mimochodem, stěhujeme se. Jestli budeš chtít, můžeš kluky vidět o prázdninách.
Ale… vždyť jsou to i moje děti!
Sama jsi mi je svěřila, zasmál se Václav Tomu říkáš mateřství!
Zdeňce zbývalo jen hryzat si nehty. Muže nedostala, vlastně ani jeho peníze, nový nápadník utekl, a i děti jsou daleko. Ne že by jí nějak zvlášť chyběli čas věnovaný jen sobě jí přeci tak chyběl
To je vážně nespravedlnost. Deset let to vydržet a vzdát to jen půl roku před životem v luxusu…
NespravedlnostAle když jednou zašla pro oběd do své oblíbené kavárny, usedla k prázdnému stolku u okna a zadívala se ven na šedivé město. Všichni někam spěchali, schovávali se pod barevnými deštníky, smáli se, někdo nesl dítě, někdo za ruku partnera. Zdeňka si poprvé po letech připadala úplně sama.
Po tom luxusu, o kterém snila, zbyly jen boty na vysokém podpatku, které ji tlačily. Měla všechen volný čas světa, ale nikdo se jí na nic nezeptal. Telefon mlčel, a na její poslední fotku na sítích reagovala jen dávná spolužačka smajlíkem.
Sklenka prosecca nestačila uhasit pocit, který se jí usadil v hrudi. Zdeňka najednou pochopila, že to, co chtěla, nebyl dům, peníze ani chvilkové obdivné pohledy. To, co opravdu ztratila, byly chvíle po nedělním obědě, dětské ruce, které jí věšely na krk, i ty tiché večery, kdy kolem rodiny voněl čaj a dohadovali se, kdo bude číst pohádku.
Zaplatila, zamotala si šál pevněji kolem krku a vyrazila zpátky do svého prázdného bytu. Po cestě ji napadlo, jestli by neměla zkusit zavolat alespoň klukům, nebo poslat Václavovi krátkou zprávu ne kvůli výčitkám nebo žárlivosti, ale aby se zeptala, jaký byl jejich den.
Poprvé po dlouhé době měla chuť něco udělat ne pro sebe, ale pro ně.
A tomu se říká začátek.