Hele, musím ti něco říct, co se mi poslední dobou honí hlavou. Nedávno jsem poznal jednu holku, na první pohled opravdu krásná, jmenuje se Markéta Nováková. Chodili jsme často na procházky v Praze, jezdili autem na výlety za město, sedávali v kavárnách, občas zajeli do kina. Jenže mně to nestačilo. Chtěl jsem s Markétou být pořád, nejenom na schůzkách. Tak jsem se rozhodl nečekat a požádal ji o ruku. Proč to prodlužovat, když se máme rádi a je nám spolu fakt skvěle? Začali jsme bydlet spolu, poznávali se ještě víc a nakonec jsme se vzali.
Ale hned od začátku mě zaskočila moje máma. Markétu nemohla vystát a řekla jí to přímo do očí. Markéta odmítla bydlet s mámou, i když jsem chtěl, aby jsme žili všichni pohromadě. Měli jsme dva pokoje – jeden pro nás a druhý pro mámu, ale Markéta ani nechtěla slyšet. Trvala na tom, že bude lepší, když budeme žít spolu na koleji. Takže po svatbě jsme se nastěhovali do jejího studentského pokoje, jak si přála.
Upřímně, nikdy jsem si nemyslel, že jednou skončím na koleji a v takových podmínkách. Společné koupelny a záchody mi neskutečně vadily. Ze začátku jsem se styděl tam vůbec jít, dokonce jsem se bál se tam umýt. A ti švábi? To snad ani nemusím povídat, lezou všude. Markéta si z toho nedělá hlavu, říká, že nám nic neudělají, a že to moc hrotím. Ale ta špína je všude, nejde se jí zbavit. V pokoji hned vedle nás bydlí jeden pár, co se pořád hádá.
Z druhé strany žije rodina s malou holčičkou, která furt brečí a křičí. Nenechá vyspat nejen svoje rodiče, ale ani nás. A nedávno byl problém s jedním sousedem. Večer se opil, začal vyvádět a já jsem ho šel uklidnit. Od té doby proti mně pořád něco má, snaží se mě zatáhnout do sporů a hádek. Tady fakt být nechci. Už jsem Markétě navrhoval, že si pronajmeme vlastní byt.
Jenže ona nechce ani slyšet. Tvrdí, že na koleji je zvyklá a že je šťastná. Pravda, kdybychom měli vlastní byt v Praze, bylo by to jiné, jenže nájem je tu strašně drahý. Padl by na to celý můj plat, který mám kolem 28 000 korun. Máma mi nabídla, že můžeme bydlet zase spolu, slíbila, že se do našeho vztahu nebude plést. Ale Markéta o tom nechce ani slyšet.
Teď začala mluvit o dětech. Myslí si, že dítě náš vztah posílí. Jasně, taky bych chtěl být jednou táta, ale když si představím, že by dítě mělo vyrůstat tady v těch podmínkách, hned mě ty chutě přejdou. Všude hluk, hádky, křik… Někdy přemýšlím i o rozvodu. Ne proto, že bych Markétu nemiloval, ale spíš kvůli tomu, že chci pro své dítě lepší prostředí.
Chci, aby moje dítě vyrůstalo v klidu, ne v tomhle zmatku. Už mám nervy na dranc. Markéta nechce ustoupit vůbec v ničem. Fakt nevím, jak dlouho to ještě zvládnu.