Je mi 45 let. A už ke mně nikdo nechodí na návštěvy

Dobré zprávy

Někteří lidé, když přijdou na návštěvu, zapomenou, že jsou hosté. Chovají se nezdvořile, rozdávají rady a vůbec nespěchají domů.

Bývala jsem velmi pohostinný člověk, ale to se rychle změnilo. Jakmile jsem oslavila čtyřicáté narozeniny, přestala jsem zvát hosty k sobě domů. Proč bych vlastně měla? Přijde mi to spíše otravné, když se takoví hosté objeví.

Poslední narozeniny jsem slavila v restauraci. Moc se mi to líbilo odteď to budu dělat vždycky. Pokusím se vysvětlit proč.

Pořádání oslavy doma je drahé. I obyčejná večeře s přáteli znamená slušnou sumu peněz. A pokud připravuji vánoční hostinu, musím si připravit ještě mnohem více korun. Hosté přinesou drobné dárky, protože doba je těžká. Pak sedí až do noci. Já bych si nejradši odpočinula, místo abych myla hromady nádobí a uklízela.

Doma už nikoho nečekám. Uklízím a vařím, když mám chuť. Dřív jsem bývala po domácích vánočních oslavách unavená a skleslá. Teď si po Vánocích vychutnám koupel a jdu brzy spát.

Mám spoustu volného času, který využívám rozumně. Kamarádi se zastaví na čaj, ale nestresuji se, když není nic na zub. Říkám, co si myslím, bez ostychu. Když chci mít klid, ukážu směrem ke dveřím. Možná to není zrovna taktní, ale nechávám si to na srdci. Dávám přednost svému pohodlí.

Nejvíc mě překvapuje, že lidé, kteří chodí rádi k ostatním, nikdy sami nezvou hosty k sobě domů. Pro ně je totiž snazší si užít zábavu na cizím majetku, bez ztráty času s přípravou a úklidem.

A co vy? Zvete k sobě hosty? Můžete se o sobě říct, že jste pohostinní?

Rate article
Add a comment