Nora přišla navštívit tchyni do práce a požádala ji o peníze na živobytí

Dobré zprávy

Julie byla celkem moderní žena, aspoň se o to vždy snažila. Oblékala se elegantně, což si mohla dovolit díky dobré práci, kde ji vedení velmi oceňovalo. Měla dva dospělé syny starší měl třicet osm let, mladší třicet. Julie měla také dvě snachy.

Občas říkala, že synové i jejich manželky jsou opravdu odlišní, což je možná úplně samozřejmé. Nejstarší snacha, Barbora, byla vesnická holka. Julie si zakládala na tom, že nemá předsudky vůči holkám z vesnice nebo z města, ale Barbora působila jako chodící stereotyp.

Julie se zásadně neplela do rodinných záležitostí svých synů, a vlastně o jejich manželském životě skoro nic nevěděla. Věděla jen to, že Barbora si syna vzala proto, že otěhotněla, a jejich nejstarší dítě se narodilo pět měsíců po svatbě. Barbora se ke svému muži chovala spíš jako k nutnému zlu.

Navíc Barbora byla složitá povaha, těžko s ní bylo navázat normální kontakt. Volala svojí tchyni jen tehdy, když měla s manželem problém vlastně ji bavilo stěžovat si a nic jiného ji příliš nezajímalo. Přátel moc neměla, protože komunikace s ní byla opravdu náročná.

Nejmladší snacha, Helena, byla pravý opak. Po svatbě se s Julií spřátelila, ráda si s ní povídala. Po čase jí Julie našla místo ve své kanceláři. Kolegové na ni pěli jen chválu prý je pracovitou a příjemnou osobou. Helena měla pár opravdu blízkých přátel, se kterými se čas od času scházela.

Jedno zamračené ráno přišla Barbora za Julií do práce. Julie tušila, že vztahy v rodině jejího nejstaršího syna poslední dobou neklapou, ale nikdy se jim do vztahu nepletla. Tentokrát přišla Barbora spolu se svojí sestrou.

Julie, už to prostě nevydržím! Mám toho dost! Rozhodla jsem se tvého syna opustit a pronajmout si byt. On ať si klidně žije, jak chce, prasák jeden.
Dobré ráno, Barboro. Víš, že se snažím do vašich problémů nezasahovat. Řekni mi jen, kde ten byt budeš shánět a jak to budete dělat s dopravou dětí do školy?
Vezmu si pronájem někde v centru Prahy.
Barboro, jak to chceš utáhnout, když nájem v centru je tak drahý?
Právě o tom ti chci povídat! Jako babička máš povinnost mi pomoct. Dlužíš mi to!
Barboro, tolik peněz nemám. Počkej až do večera, vyberu něco z účtu a dám ti, co budeš potřebovat. Ani mě nenapadlo, že budeš potřebovat tolik peněz.
Barboro, jdeme pobídla ji sestra a zatahala ji za rukáv víš, že matka je vždycky na straně syna.

Když už chtěly odejít, spatřily Helenu vykukující ze dveří, lehce vystrašenou.
Na co zíráš? Jednou se dočkáš stejného! Určitě ti odpoví stejně! Potřebuješ-li pomoc, nepočítej s ní!

Helena se opravdu polekala. Podívala se tázavě na Julií a ta jí klidně řekla:
O nic nejde. Večer jí pošlu peníze, když je tak nutně potřebuje. S dětmi teď nemůže jinak. Jsou to jen peníze. Neber to moc vážně…

Rate article
Add a comment