Svatba nebude: Tichý Denisa, nejistoty kolem zasnoubení, rodinné intriky a pravda vyplouvající na po…

Dobré zprávy

Svatební zvony znít nebudou

Proč jsi dneska tak tichý, Matěji? zeptala se Petra a zkoumavě se na něj zadívala. Vždyť jsme se domluvili, že v sobotu pojedeme vybírat postel do ložnice. Ty jsi ale nějaký zasmušilý. Stalo se něco?

Matěj věděl, že jiná chvíle nebude. Teď, nebo nikdy. Musí to říct právě teď.

Peti něco ti musím říct. Ohledně svatby.

Petra na tenhle rozhovor čekala dlouho. Dohodli se s Matějem, že svatba bude malá, jen nejbližší rodina a pár přátel. Přesto viděla, že by pro ni udělal velkou svatbu, kdyby měl možnosti; oslavu, kameramana, organizaci. Jak moc ten okamžik očekávala!

Prosím tě, nechoď kolem horké kaše. Tuším, co mi chceš říct, pousmála se Petra.

Matěj však řekl něco jiného, než čekala.

Odložme odložme svatbu, Peti.

Na tohle nebyla připravená.

Odložíme? ztuhla a téměř zasyčela. Co to má znamenat? O čem to mluvíš? Teď jsme přece objednávali svatební oznámení, vybíral jsi je sám Plánovali jsme hosty! Už nechceš být můj manžel?

Čekala dramatické prohlášení, že jeho city ochladly.

Jenže Matěj opět využil jinou taktiku.

Finančně teď na tom nejsme moc dobře, zamumlal. Výplata se zdrží. Nedaří se nám šetřit. A taky spolu žijeme jen půl roku. Nezdá se ti, že je to trochu brzo?

Brzo? zalkla se Petra. Matěji, jsme spolu TŘI roky! A že spolu žijeme už půl roku, to je pro tebe málo?

Matěj už nevypadal tak vystrašeně.

Prosím, nezačínej. Nechci hádku. Jen potřebujeme pauzu. Neříkám, že si tě nechci vzít jen teď nemůžeme mít svatbu. Je drahá.

Dobře Tak navrhuji vzít se jen my dva, a pak malá oslava s kamarády.

Peti, to ale nebude opravdová svatba

Ať si políbí! vyjela, až v ní zatrnulo.

Ale vždyť jsi o svatbě snila

Tak budu snít o něčem jiném!

Jeho důvody jí připadaly čím dál podivnější.

Peti

Řekni pravdu. Co se stalo? Už si nejsi jistý, že mě miluješ? Nebo poznal jsi někoho jiného? Protože svatba je drahá nezní příliš přesvědčivě.

Matěj zavrtěl hlavou.

Ne, Peti. Přísahám. Chci, aby bylo všechno perfektní, rozumíš? A teď ti takovou svatbu nemůžu dát. A taky těch šest měsíců ještě si zvykáme. Musíme zjistit, jestli jsme opravdu pro sebe.

Nebyl nelogický Byl přesvědčivý, ale něco Petře nesedělo. Jen málokdy ji takhle přesvědčoval. Přitom to byl právě Matěj, kdo nutil, ať už rychle jdou na radnici.

A ona? Přitiskla na tvář úsměv a předstírala, že souhlasí.

Po tom rozhovoru jako by Matěj v sobě objevil nový smysl pro roli skvělého partnera. Začal se chovat vzorně, všímal si detailů, které dřív přehlížel, neustále se ptal, co potřebuje koupit domů, a staral se o domácnost myl nádobí, uklízel, ale dokola byl zamyšlený, až mrzutý. V noci ležel s očima upřenýma do stropu, těžce vzdychal a na Petřiny otázky házel jen: Jen jsem unavený, nic víc.

Petra se snažila nevyvíjet tlak. Později, později, našeptával jí vnitřní hlas.

Po několika týdnech je pozvali na návštěvu k Matějovým rodičům. Petře se nechtělo jet. Matěj o svatbě mlčel a jeho rodiče ji jistě znovu otevřou trapná situace.

Jízda byla nevyhnutelná.

Samozřejmě, otázka svatby přišla na přetřes.

Tak kdy nám konečně uděláte radost? zeptala se jeho matka, když tatínek odešel k televizi. Už jsem domluvila restauraci. Dvacet míst. Na jaký termín mám rezervovat?

Matěj měl stejný ztrápený výraz jako Petra. Co chtějí objednávat? Nic nebude.

Mami, už jsme to říkali. Odložili jsme to, zachraptěl.

Odložili? A pročpak? Nemáte koruny? Matěji, měl jsi na to myslet dřív, než ses zasnoubil!

Po večeři, kdy pánové rozebírali v garáži rozbitý reproduktor, šla Petra do koupelny upravit si vlasy.

Čistota tu byla jako v nemocnici. Ani šmouha, jen sprchový gel a šampon. Všechno ostatní jeho matka schovávala v ložnici. Petra vždycky obdivovala její trpělivost, všechno pokaždé nosit do koupelny.

Otřela si tvář ručníkem a zaslechla, jak Matěj v kuchyni rozmlouvá s matkou. Stěny dobře přenášely zvuk, pokud šlo o cizí tajemství A Petra uslyšela:

Matěji, nenapadlo tě ukončit to s Petrou?

Ztuhla s ručníkem v ruce. Snažila se dýchat tiše a přitiskla ucho na chladné obklady.

Mamko, už jsem ti to říkal. Jen jsme to odložili, nerozešli jsme se.

Odložili to jsou jen výmluvy! Vidím, jak se trápíš. K čemu ti je? Není to žena do života. Žena má poslouchat muže, a tahle Proč se brát, když se po roce rozvedete?

Miluju ji, mamko, řekl Matěj potichu.

Petra v tu chvíli pocítila záblesk něhy.

Ale další slova jeho matky z ní vyhnala všechen sentiment.

Ty ji miluješ? Ta holka je vyčůraná, Matěji, vždyť jsem ti říkala! Ještě ani není tvoje žena a už tě štve proti nám. Přestal jsi pomáhat sestre, nejezdíš na chatu, jsi jiný a ne lepší.

Petra se ještě více přitiskla k dlaždičkám. Proti nim? Kdy to udělala? Vždy byla slušná k jeho rodičům, i když jí pan František nevybíravě komentoval účes. Bylo jí to líto, ale nikdy nic neřekla.

Ani jednou vědomě Matěje neštvala proti rodině. Právě naopak, vždy ho povzbuzovala, protože věděla, jak je pro něj rodina důležitá.

V tom jí to došlo: odklad svatby není o penězích. Jeho máma, která se na ni usmívá, tu svatbu nechce!

Petra za nimi rychle vyrazila.

Tak Petruška už je tu! zvolala paní Jana, Právě jsme říkali, že se nemá s registrací otálet. Chápu, že jste mladí, ale bez oddacího listu to není správné.

Jak milé.

Samozřejmě, paní Jano, klidně řekla Petra. Nebudeme čekat dlouho. Až našetříme, zajdeme na radnici, že jo, Matěji?

Jasně, Petruško, svatba je na spadnutí, přidal se Matěj.

Cestou domů té noci se ho Matěj snažil obejmout, ale Petra se vytrhávala. Nevěděla, jak začít rozhovor. Má se na něco ptát? Kdyby ho rodiče donutily odejít a on zůstal, asi ji miluje Ale svatbu zrušil.

Byl jsi divný, když tvoje máma začala mluvit, poznamenala, sledujíc, jak za oknem míjí světla brněnského nábřeží.

Já? Ne, ona jen tlačí na svatbu a

Ne, Matěji. Ona na svatbu netlačí. Ona je proti. Přeslechnout její řeči nešlo. Řekla, že jsem tě poštvala proti ní a že se máme rozejít.

Matěj nervózně sevřel volant.

Takže jsi to slyšela Hele Peti, mamka se bojí, aby na ni syn nezapomněl, až se ožení. Je to běžné, neber si to. Časem ji to přejde.

Petru mamčiny řeči netrápily. Mrzelo ji, že ji Matěj nebránil. Radši kýval, jen aby nemusel jít proti matce.

Otázka svatby zůstala viset ve vzduchu. Matěj byl pořád zasmušilý, a pokaždé, když Petra nadhodila budoucnost, dostala stejnou odpověď: Možná později

A pak jednou přišel k Matějovi nezamčený mobil.

Jen kouknu, kolik je hodin, přesvědčovala samu sebe, nebudu číst zprávy. Jen koutkem oka

Na displeji svítila zpráva od jeho sestry Lenky. O dva roky mladší než Petra, ale chovala se jako puberťačka. Nepracuje, nestuduje, pořád žije u rodičů a na jejich účet.

Zpráva byla jasná:

Takže zase žádné peníze. Už tě má pod palcem. Tak žij s ní, když je ti nějaká holka cennější než vlastní rodina.

Petra si to přečetla ještě jednou. Pod palcem.

Najednou jí v paměti vytanulo

Ještě před zrušením svatby, když Lenka volala Matějovi pro peníze na zábavu, řekla Petra nahlas:

Hele, Matěji, je jí sedmadvacet, žije z rodičů a chce peníze na večírky. Není čas začít pracovat? Náš rozpočet není bezedný.

Normálně by se nevměšovala, ale šlo i o její peníze domů přináší stejně jako Matěj a nemíní živit jeho rodinu. Matěj nakonec souhlasil neochotně: Máš pravdu, Peti. Stačí

Teď už bylo jasné, kdo celou rodinu obrátil proti Petře.

Vzala Matějův mobil, zkopírovala Lenčinu větu a poslala ji sobě, pro případ důkazu. Pak telefon vrátila přesně na místo.

Matěj právě vešel do chodby, otřepával z bot sníh:

Koupil jsem chleba a vzal tvou oblíbenou čokoládu, s oříšky. Taky mě napadlo

Matěji, přerušila ho Petra.

Co? Čekala jsi snad jiného? snažil se rozesmát.

Petra zůstala vážná.

Co ti psala Lenka? zeptala se klidně.

Matěj, jakmile pochopil, přispěchal s obvyklou obranou:

Ty mi lezeš do mobilu, když tu nejsem?

Klasický způsob jak převést vinu.

Nejde o to, Matěji. Chci slyšet vysvětlení. Teď hned.

Matěj stál a střídavě rudl a bledl. V očích mu šlehala zloba i úzkost.

No, víš, Peti, ona je ještě dítě, uráží se kvůli každé maličkosti.

Uráží na co? Na to, že jsem jí řekla, ať se konečně postaví na vlastní nohy?

Zvykla si, že jí brácha vždy pomůže. Ale odvyknout si je těžké. Prosím tě, neřeš to.

A rodiče? Ona je taky poštvala?

Asi jo, přiznal Matěj. Snažil jsem se jim vysvětlit, že jsou to naše peníze a že Lenka by se měla snažit sama, jenže máma hned, že tě poslouchám a zapomněl jsem na rodinu! Ale já si to nemyslím

Ale svatbu jsi zrušil Dobrá. Poštvala tě rodina proti mně. Chápu. Nemůžu s nimi vycházet. A co ty? Chceš si mě opravdu vzít, nebo jen odkládáš svatbu, protože se bojíš říct mámě ne?

Chci si tě vzít, samozřejmě. Ale teď to nejde Možná časem až se to uklidní

Tak tedy odpověď.

Víš, Matěji, došlo mi něco důležitého Já nechci být manželkou někoho, kdo si není jistý a chvěje se při každém rozmaru své sestry. Je dobře, že svatba nebude.

Rate article
Add a comment