„Jen nechoď na moji svatbu. Budou tam jen samí bohatí lidé,“ řekla dcera svému otci.

Dobré zprávy

Muž vychovával svou dceru sám. Jeho životní úkol byl jasný: aby z ní byla opravdu slušná bytost. Nedal si servítky a makal, co mu síly stačily, aby mohla holka mít vše, co potřebovala. Život pro ni nebyl žádná procházka růžovým sadem, protože maminku ztratila moc brzy.

Dcera toho snášela víc než dost. Ostatní děti ji škádlily, až jí tekly slzy a hlava byla plná starostí. Táta ji utěšoval jak to šlo, vysvětloval, že život si někdy dělá, co chce, úplně bez ohledu na naše plány. Miloval ji celým srdcem, obzvlášť v těch těžších chvílích to bylo vidět jak na dlani.

Nejoblíbenější sváteční den jeho dcery byl vždycky Silvestr. Těšila se na něj jako na Ježíška, snila o tom, že se jí splní všechna přání. Ve škole rozdávali dárky, děti se navlékaly do masek nebo parádních kostýmů. Táta byl věčně v tísni s penězi, ale přesto se vždycky snažil, aby dcera v ten den vypadala pohádkově. Jednou jí dokonce koupil tak nádherné šaty, že byla hvězdou večera: všichni spolužáci tleskali a koukali s otevřenou pusou. Dcera byla blažená, děkovala tátovi pořád dokola.

Dcera postupně dospěla. Po maturitě zamířila do Prahy na univerzitu. Všechno jí klaplo přesně podle představ byla přeci odjakživa chytrá jak rádio. Městský život jí zamotal hlavu. Zjistila, že peníze jsou fakt fajn, a začala uvažovat trochu víc počítačově. Přitahovala ji společnost kluků, co byli ochotní ji vodit po drahých restauracích a tahat ji do butiků.

Jednoho dne zjistila, že je v tom, a připravila se na svatbu. Měla obrovskou radost, vyvolený byl totiž pěkně zazobaný. Ale ani na chvilku ji nenapadlo pozvat tátu nebo jiné příbuzné na slavnost. Místo toho mu napsala zprávu, ve které mu vzkázala, aby radši nechodil. Prý bude svatba plná velkých hráčů, kde on nebude mít šanci zapadnout.

Táta byl tímhle přístupem hluboce zarmoucený. Roky jí dával vše, co měl, podporoval ji, jak jen to šlo. Opravdu si zasloužil, aby s ním dcera takhle zametla? Po chvíli zamyšlení se ale sebral, sbalil kytičku a vyrazil do města.

Když nastal čas gratulací, přišel tát k dceři. Podal jí drobnou kytici, dal jí pusu a jen tiše popřál hodně štěstí. Pak se sebral a odešel. Dcera tam zůstala stát jako opařená, rudá až za ušima. Hrozně se za svoje chování styděla copak se takhle chová člověk ke svému nejbližšímu?

Vyběhla za tátou na ulici, plakala jak malá holka, a omlouvala se, slibovala, že už nikdy neudělá takovou pitomost.

Rate article
Add a comment