Je mi 45 let. A už ke mně domů nezvu návštěvy

Dobré zprávy

Někteří lidé, když přijdou k někomu na návštěvu, zapomenou, že jsou hosté. Jsou nevychovaní, poučují ostatní a vůbec nespěchají domů.

Kdysi jsem býval velmi pohostinný, ale rychle jsem změnil názor. Jakmile jsem překročil čtyřicítku, přestal jsem zvát hosty k sobě domů. Proč bych to vlastně ještě dělal? Takoví hosté mi akorát lezou na nervy.

Svoji poslední narozeninovou oslavu jsem uspořádal v restauraci. Opravdu se mi to líbilo už to tak budu dělat vždycky. Teď vám vysvětlím, proč.

Pořádat oslavu doma je dost drahé. I na obyčejnou večeři musí člověk vydat pěknou částku v korunách. A pokud chystáte vánoční sešlost, cena může být ještě vyšší. Hosté většinou přinesou skromné dárky přece jen, není to lehká doba. Pak sedí až do noci. Já se chci v klidu natáhnout, ne mýt hory nádobí a uklízet celý byt.

U mě doma už nikoho neočekávám. Uklízím a vařím, kdy mám náladu. Po vánočních domácích oslavách jsem míval akorát únavu a špatnou náladu. Teď po Vánocích si můžu dát klidně vanu a jít spát brzy.

Mám spoustu volného času, který využívám rozumně. Přátelé se můžou zastavit na čaj, ale už se nestresuji, že není co na stůl. Teď už říkám svoje názory na rovinu. Když si chci odpočinout, naznačím cestu ke dveřím. Možná to nevypadá zdvořile, ale vůbec se tím netrápím. Na prvním místě je u mě vlastní pohodlí.

Největší paradox je, že ti, kdo rádi navštěvují cizí byty, sami nikdy nikoho nepozvou k sobě. Pro ně je lepší bavit se u někoho jiného, protože nemusí trávit čas úklidem ani vařením.

Zveme ještě hosty domů? Můžeme se nazývat pohostinnými lidmi?

Rate article
Add a comment