František vychovával jedinou dceru sám. Jeho hlavní ambicí bylo, aby z ní vyrostla opravdu slušná Česka žádná princezna s mobilem a Instagramem, ale normální holka do života. Dřel jako kůň a koruny se u něj nikdy moc neohřály, protože všechno investoval do dcery. Život Kláry nebyl žádná procházka růžovým sadem maminku ztratila brzy a dětské hřiště na sídlišti v Plzni bylo plné neúprosných expertů na posměch. Kláru to kolikrát zabolelo a oči měla plné slz. František ji pokaždé utěšoval, většinou slovy: Víš, život si někdy zahraje na scénáristu a udělá z nás komparzisty.
Ačkoli na účtu nikdy nezbylo moc peněz na rozhazování, zvlášť před Vánoci, František se snažil, aby Klára na silvestrovském školním večírku vypadala vždy jako hvězda televizního programu. Jednou jí za ušetřených pět set korun koupil na pražské tržnici tak parádní šaty, že jí spolužáci v družině skoro tleskali vestoje. Klára byla šťastná až za ušima a tatínka objala tak, že málem převzala jeho funkci páteře.
Čas plynul rychle, Klára vyrostla, maturitu zvládla levou zadní a uháněla do Prahy na vysněnou univerzitu. Kdyby měl František zlatou medaili za rodičovství, hrdě by si ji připnul. Město ji chytlo za srdce a bohužel taky za peněženku. Najednou jí byla málo domácká klubovna Na rohu s bramborovým salátem, chtěla večeřet v restauraci u Vltavy, a účty platili galantní pánové s portmonkami plnými tisícikorun.
Klára se zamilovala, otěhotněla a chystala svatbu století kde se to hemžilo všemi možnými VIP, podnikateli a pár známými tvářemi ze zprav české televize. Tatínka pozvat ani nenapadlo, prý že se tam nevejde do konceptu, protože sako měl typu po dědovi a auto dost nápadně vonělo zatuchlinou. Poslala mu jen SMS: Tatí, prosím Tě, radši nechoď. Je to nóbl, ViP a tak.
František seděl doma, hleděl na zprávu a vřelo to v něm, jak hrnec svíčkové. Vždyť jí dal všechno, co mohl. Noc noci střídala, aby měla klid a jistotu. A teď nebyl dost luxusní? Přesto sbalil kytici gerber z Lidlu a vydal se vlakem do Prahy.
Ve chvíli, kdy hosté zvedali sklenky, František proklouzl ke Kláře. Tak, tady máš pár kytiček, Klárko. Hodně štěstí, zašeptal, dal jí pusu na čelo a vyšel ze sálu jako herec po nevydařené premiéře. Klára zůstala stát jako solný sloup. Najednou cítila ve tváři horké slzy a v hlavě jí běžel maraton sebekritiky.
Vyrazila za Františkem, slzy jí stékaly po tváři a mezi vzlyky prosila o odpuštění. Vždyť on byl ten, kdo ji v životě naučil všechno podstatné včetně toho, že pravé nóbl je srdce, ne kreditní karta. Slíbila, že už tatínka nikdy nevymění za líbivé pozlátko.