„Běž domů, tam si to spolu vyříkáme!“ – pronesl nespokojeně Marek. „Ještě nám tu scházel skandál pře…

Dobré zprávy

Vrať se domů! Tam si to spolu vyříkáme! zamručel rozmrzele Marek. Ještě tak tady bavit kolemjdoucí hádkou!

Fajn, jak chceš! odsekla Veronika a znechuceně pohodila copem přes rameno, zamířila k jejich domu.

Marek počkal, až se Veronika ztratí z dohledu, vytáhl mobil a tiše do něj řekl:
Už šla domů, čekejte na ni a domluvte jí pořádně! Jak jsme si říkali, šup s ní do sklepa, ať se jí zchladí hlava! Já tam taky hned budu!

Strčil mobil do kapsy, ale jak se chystal do večerky na rohu pro chvilku oslavit výchovu manželky, zarazil ho cizí chlap.

Omlouvám se, že vás takhle zničeho nic oslovuju, usmál se omluvně. Šla s vámi nějaká slečna…

Moje žena, a co má být? nespokojeně se zamračil Marek.

Jen jsem se chtěl zeptat Neříká se jí náhodou Veronika Kubišová?

Veronika, ano. Kubišová byla za svobodna. Proč se ptáte?

A tatínek se nejmenuje náhodou Jaroslav?

Jo, to sedí. Odkud znáte moji ženu?

Promiňte, jen jsem její dlouholetý fanoušek muž zčervenal.

Hele, fanoušku, řeknu ti ještě jednou o manželce něco, přerovnám ti žebra a pár ti jich vytrhnu, abys zůstal štíhlej! zvedl hlas Marek. O co tady sakra jde?

Ne, ne, já vám nechci přebrat ženu! vykoktal. Jen jsem její obdivovatel no, respektive jejího talentu!

Ona žádný talent nemá, zarazil se Marek.

Ale kdeže! Copak není talent vyfasovat doživotní zákaz startů v thajském boxu za přehnanou brutalitu už v osmnácti? vykřikl muž.

Škoda, že po pár vyhraných soukromých zápasech přestala boxovat! Byla to podívaná!

Marek se začal třást, když chtěl vytáhnout telefon z kapsy, vypadl mu na asfalt a rozletěl se. Rychle ho sbíral, ale už nešel zapnout.

Rozběhl se domů a v duchu si opakoval:
Pane Bože, snad stihnu včas zasáhnout!

Když se poprvé objevila v jejich vesnici nová mladá učitelka tělocviku na základce, Marek si jí všiml okamžitě. Mladá, sportovní, veselá. Všichni si mysleli, že je to nějaká studentka na praxi na rok nebo dva. Jenže Veronice bylo už pětadvacet a jak se ukázalo, rozhodla se tu zakotvit.

Čekalo se, že si sem přitáhne třeba rodiče, ale kdepak, přijela sama.

Něco je divnýho! špitaly si ženský. Mladá, hezká, a přijela na vesnici? Tam něco smrdí, určitě má nějakou temnou minulost!

Pche, temná minulost Spíš měla špatný vztah. Přijela si tu spravit nervy, smála se druhá. Nebo zdrhla od rodičů, to se taky občas stává!

Marek si Veroniku prohlížel z dálky, přímou konfrontaci odkládal.

Kdoví, co se jí v minulosti přihodilo Až to bude jasnější, teprve se ukáže.

Práce ve škole není jen dřina, ale taky věčný rozebírání života v kabinetu. Během půl roku si na ni kolegyně vyšly s vytahováním jejího příběhu.

Moji rodiče byli podnikatelé, vyprávěla Veronika. Ale přišla krize, výrobce je podrazil, všechno se začalo hroutit. Otec mě chtěl dobře provdat a zařídit tím rodině výhodný obchod.

Ten ženich byl pro mě noční můra, tak jsem radši zdrhla!

A úplně sama? ptala se zkušenější kolegyně.

Všude žijí lidi, pokrčila rameny. Radši se o sebe postarám sama, než abych byla zboží na prodej!

Hlavně že tu najdeš lásku! utěšovaly ji kolegyně. Vesnice je malá, ale slušní chlapi se tu najdou!

Jakmile se tyhle informace roznesly, měl Marek jasno:
Tu si vezmu! Naše místní nevěsty jsou už moc hamižné a drzé. Tadle holka je tu navíc sama, bez příbuzných!

To říkal doma mámě, tátovi a bráchovi.

Mladá, zdravá, sportovní! Na děti ideál. Navíc bude pomáhat doma, školy má i tak málo, času dost.

Bezva partie! kývli rodiče. A kdyby trucovala, naučíme ji jednoduchosti našeho života!

Věřili, že svatba prostě bude. Marek byl pěknej chlap a ještě k tomu zástupce ředitele v místním velkoobchodě se zeleninou. Co na tom, že vše vděčil protekci a místní známosti? Celý podnik běžel pod jeho vedením skvěle, drobné výhrady, že je přísný, šly stranou, protože zlodějina skončila.

Jak by mohla Veronika říct ne? Nejdřív chodila na procházky, pak se nechala zvát, nakonec kývla na svatbu.

Marek ji vystěhoval z ubytovny a přivezl k sobě.

Hlavně aby věděla, že všechno je tu společné. začala hned tchyně Děláme všechno spolu, pomáháme si! Já nevím, jak vy jste to doma dělali, ale tady máme svoje zvyky.

To já uprímně nevím, přiznala Veronika. U nás doma byla vždycky služba na všechno.

To napravíme! zasmál se tchán. Všechno tě naučíme! Jen nesnáším nespravedlnost.

Srdíčko, zapojila se tchyně spravedlnost je relativní! Hlavní je ctít manžela a jeho rodinu!

A žena má být zdobena poslušností! Zatímco muž vše zařídí a postará se o velké věci.

Pokud je to tady zvykem, pokrčila rameny Veronika. Snad jen bič tu nemáte, že?

Ne, žádný stredověk, neboj! zasmál se tchán.

Ale kdoví sotva měsíc po svatbě začala mít Veronika pocit, že přišla o svobodu.

Do práce a do obchodu mohla, jinam ne!
Kam to zas jdeš, holčičko? Doma je co dělat! Zahrádka, slepice, kachny! My jsme rodina! To nemůžu dělat sama! křičela na ni Natálie, tchyně.

A měla pravdu Marek s bratrem byli věčně v práci, domů jen na spaní. Tchán už toho moc nezmohl fyzicky, tak podával důležité rady. Veškerý provoz zůstával na Natálii a Veronice.

Ale ani Natálie už nebyla nejmladší jednou klouby, podruhé tlak, jindy migréna. Hospodářství na to ale nečekalo.

A co nějaký vlastní život? Kámošky, kino, kafíčko? zkoušela to Veronika.

Vdaná ženská kamarádky nepotřebuje! Jen by škodily! A do kina bez chlapa? To by se tu říkalo učitelka v kavárně sama hanba celá vesnice! Vyhodili by tě!

Fakt jo? divila se Veronika.

Tady je všechno na očích! Uděláš krok vedle a už se ti nikdo nezastane!

Logika železná, ale Veronika nechtěla pohřbít mladý život mezi slepicemi. Dělala všechno, co měla, ale taky si stála za svým. Když měla pocit, že je k ní někdo nespravedlivý, klidně se ozvala.

Když makat, tak všichni stejně! A jestli někdo leží a jiný maká, do toho nejdu!

Dva a půl roku po svatbě. Veronika stále odmítala být tou, co si nechá vše líbit. Vyžadovala férovost. Pokud ostatní nic, ona taky nic.

No to je povaha ta naše Verča! rozčilovala se Natálie, když šla Veronika do obchodu. Jedno jí řeknu, pět vrátí!

Ani mě nerespektuje! přidal tchán. Požádáš ji o polštářek nebo vodu pche. Jsem zaneprázdněná!

Marku, tohle nejde! řekl brácha Michal. To si necháš líbit, že uráží rodiče?

Chápu, že si moc dovoluje! Přu se s ní a já jsem chlap! Něco na ni musíme zkrotíme ji jako v cirkusu! Když budou děti, poleze nám na hlavu! To už bude moc!

Musíme se připravit, rozhodl Michal. Zaveď ji do města na procházku, pak pošli samotnou domů. My ji překvapíme a domluvíme jí!

Když pochopí, fajn. Když ne, přitlačíme! Když bude zlobit, zamknem ji do sklepa, ve škole řekneme, že odjela na dovolenou. Měsíc si posedí a pochopí.

Podle toho jednali. Jak Marek vyrazil s Veronikou ven, rodina doma už byla připravená a čekala signál, kdy dorazí.

Jenže Marek nestihl včas zasáhnout.

Branka stála, dveře na domě ale nikde, jen vyvrácené závěsy. V podloubí seděl Michal a vyl bolestí se zlomenou rukou. Marek mu vrazil mobil do ruky:
Tak, volej záchranku! A řekni, ať přijedou alespoň dvě sanitky!

Michal kýval hlavou a svíjel se bolestí.

Mezi zdemolovaným nábytkem v obýváku ležel otec naštěstí jen v bezvědomí. V kuchyni na podlaze seděla Natálie, obličej ozdobený fialovým monoklem, v ruce zlomený váleček na těsto velikosti špalku.

U stolu seděla naprosto klidná Veronika s čajem v ruce.

Miláčku? podívala se na Marka. Přišel sis pro svojí porci?

N-nene, zablekotal Marek.

Tak nevím, co ti nabídnout Máš chuť na trochu spravedlnosti v rodině?

O takových talentech jsi mohla varovat dřív! zařval Marek. Málem jsi tu všechny zabila!

Vím, co dělám! Každý dostal, s čím na mě šel. Váleček jsem zlomila sama! Tchyně si rozbila obličej, když vší silou běžela ke dveřím!

A co teď budeme dělat dál? zalapal Marek po dechu.

Budeme žít fér, usmála se Veronika. A abys neplánoval rozvod, čekám dítě! A moje dítě bude mít tátu!

Marek polkl naprázdno:
Dobře, lásko

Jakmile se všichni uzdravili, změna pravidel prošla rodinou rychle.

A světe div se od té doby byl doma klid, mír a nikdo si na nikoho vzhledem k práci nebo respektu už nestěžoval!

Rate article
Add a comment