S Karolínou jsme si byly blízké od dětství naše životy se proplétaly, jako by je někdo spletl ve snu, kde vše plyne bez logiky. Karolína se odstěhovala do Prahy kvůli studiím na univerzitě, a pak už tam zůstala. Našla si místo v menší firmě, pronajala si panelákový byt na okraji města, kde chodby voní linem a v noci je slyšet tramvaj. Rozloha Prahy nás rozdělila, ale spojovala nás podivná, neviditelná nit; volaly jsme si, psaly si pohledy, ona jezdila na návštěvy během prázdnin.
Když mi bylo dvacet, vdala jsem se a narodila se mi dcera. Před rokem jsme se se mužem rozhodli za podivné okolnosti přestěhovat do Prahy zrovna jsme si pronajali byt v sousedním vchodu jako Karolína, jako by nám to osud napsal ve snu, ve kterém není žádná pravidla.
Karolína už jí bylo dvacet sedm byla po celou tu dobu sama. Nikdy jsem tomu nerozuměla, byla vždy krásná, půvabná, s očima hlubokýma jak Vltava. Nedávno však náhle oznámila, že s někým začala chodit. Hned jsem byla zvědavá, chtěla jsem ho poznat a oťuknout, ale její odpověď byla zahalena tajemstvím: Ještě není čas.
Samotné setkání se odehrálo necelý měsíc poté. Petr, její nový partner, se k ní nastěhoval, a ona nás, mě a mého muže, pozvala na čaj do svého podivně malého obýváku plného starých knih. Když jsem ho poprvé spatřila, cítila jsem, jak se mi svět v hlavě rozplývá: vypadal daleko starší než třicet, obličej zarostlý drobnými jizvami, které mi připomínaly špatné sny o propadlech v chodníku. Jeho vzhled byl zanedbaný, staré tričko s fleky od kávy a boty, které pamatovaly více piv než kroky. S mužem jsme si vyměnili pohled, který mlčel víc než slova. Později jsem zjistila, že Petr je nezaměstnaný, a sotva dokončil základní školu devátá třída byla jeho poslední stanicí.
Nemohla jsem pochopit, proč si Karolína, vzdělaná a neobyčejně citlivá, zvolila právě jeho. Pokusila jsem se jí opatrně zeptat, otevřít dveře k rozhovoru, ale ona mi vyjela: Prosím, nepleť se mi do života. Její hlas zněl tvrdě, jakoby ve snu, kde člověk slyší tóny vody. Dokonce nahlas řekla, že s Petrem chce dítě tahle představa mi nahnala mráz do rukou. Pomyslet, že by mohla mít dítě právě s ním, mi přišlo nechutné; ve snu se některé věci vzpírají rozumu. Těžko jsem přijímala, že její volba může mít právě takovou podobu nikdo mi nezdůvodnil, proč zrovna on, když v Praze je tolik jiných cest, jiných životů, tolik různých snů.