Máma mi řekla, abych se zbavila dítěte, a teď už nikdy nebudu mít děti.

Dobré zprávy

Bylo mi šestnáct let, když jsem otěhotněla s klukem, kterého jsem opravdu milovala. Jmenoval se Tomáš Novotný a byli jsme spolu rok, než jsem zjistila, že čekám dítě. Tomáš byl spolužák ze třídy. Když jsme se o mém těhotenství dozvěděli, oba jsme měli veliký strach, a proto jsme se rozhodli, že to rodičům zatím neřekneme. Přesto se to nakonec dozvěděli a táta byl velmi rozhněvaný.

Naše rodina byla ve městě Písek vždy chválená za spořádaný život. Byla jsem jediná dcera a měla jsem výborné známky. Tomáš i já jsme byli ještě nezletilí, takže do rozhodování zasáhli naši rodiče.

Oba jsme snili o studiu na dobré univerzitě naši rodiče doufali, že jednou vystudujeme Karlovu univerzitu v Praze a budeme mít dobré povolání. Miminko by nám prý tyhle plány překazilo.

Proto mě máma přinutila jít na potrat. Na zákrok bylo ještě dost času a vše proběhlo bez fyzických komplikací.

Po nějaké době jsme se s Tomášem vrátili k běžnému životu. Pokračovali jsme ve vztahu, úspěšně jsme dokončili gymnázium a odešli spolu studovat do Prahy. Rok po dokončení školy jsme se vzali. Tentokrát už nám rodiče nezasahovali do života. O rok později jsem znovu otěhotněla a tentokrát jsme byli všichni opravdu šťastní.

Bohužel v šestém měsíci jsem začala krvácet. Synek se narodil moc maličký, vážil jen jeden a půl kilogramu. Zemřel tři hodiny po narození.

Objevily se komplikace a lékaři mi nemohli zastavit krvácení. Museli mi úplně odebrat dělohu. Už nikdy nebudu moci mít děti. Maminka za mnou přišla do nemocnice a plakala omlouvala se mi, že mě před lety donutila k potratu. Ale její lítost mi už nijak nemohla pomoct.

Minulost nelze vzít zpět a chyby nemůžeme napravit. Smíření s tím, že nebudu nikdy matkou je opravdu těžké. Neumím si představit, zda náš vztah s Tomášem vydrží bez dětí děti jsou přece v české rodině tak důležité.

Tato zkušenost mě naučila, že rozhodnutí týkající se vlastního života by měl dělat člověk sám. Rodičovské rady mohou být dobře míněné, ale je nutné si stát za svým a nést odpovědnost. Největším štěstím je najít svou cestu a být sám sebou, i když cesta vede jinam, než plánovali jiní.

Rate article
Add a comment