Návrat Natálie z obchodu s těžkými taškami přinesl nečekané překvapení: U vrat stála neznámá felicie…

Dobré zprávy

Marie Nováková se vracela z obchodu s těžkými taškami v rukou. Už byla skoro u domu, když zahlédla nějaké auto před svými vraty. Kdo to může být? Přeci nikoho nečekám, pomyslela si. Přistoupila blíž a na dvoře spatřila mladého muže. Přijel! zvolala Marie a rozběhla se syna obejmout. Mami, počkej. Musím ti něco říct, najednou se syn stáhl. Co se děje? vyděšeně se zeptala Marie. Radši si sedni, řekl tiše Petr. Marie se posadila na lavičku a připravovala se na to nejhorší.

Marie Nováková žila sama v malebné vesnici na okraji Vysočiny. Její muž zemřel před dvěma lety a jediný syn Petr odjel do Prahy na vysokou hned po vojně a už se ke své matce nevrátil. Pracuje teď v továrně jako inženýr nejprve bydlel v podnájmu, ale teď se mu život otočil naruby. Marie však do detailů nezasvěcoval.

Domů jezdil zřídkakdy, dokud si nekoupil auto. Ale poslední rok se začal objevovat častěji, neohlášeně, vždy přivezl nějaké potraviny, oblečení. Marie Nováková sice protestovala, ale Petr vždy něco dovezl. Naposled jí dal ručně pletený vlněný šátek.

O svém vlastním životě však nemluvil. Všechno je v pořádku. Nedělej si starosti. Tak zněla jeho odpověď. Ale zvědavých lidí se najde všude dost a ti také pověděli. Její mladá sousedka Jana jela nedávno do hlavního města.

Laskavá matka jí dala pro syna domácí marmeládu a nakládané houby. Věděla, že na Petra má telefon, proto mu Jana zavolala a sešla se s ním.

Paní Marie, přijel autem s nějakou dámou. Všechno si odvezl domů. Pozdravy vám posílá a prý brzy přijede.

A kdo to byl ta dáma? podivila se Marie Nováková.

No, těžko říct. Z auta ani nevystoupila. Ale mám pocit, že je o pár let starší než on! Takových pět let určitě, plnější postava a nápadně nalíčená.

Marie přemýšlela. Syn s ní nikdy soukromí nesdílel. Musí se pořádně vyptat, až přijede příště. A dlouho čekat nemusela.

Jednou se vracela z obchodu, a na dvoře už na ni čekal syn s chlapcem. U branky stálo opět auto.

Přijel, spěchala Marie s úsměvem obejmout syna, ale ten lehce ucukl.

Ahoj, mami. Seznam se, to je Ondra. Je to teď jako můj syn.

No pojďte oba dovnitř, nebudeme stát na dvoře.

Rychle prostřela stůl brambory v kastrolu ještě byly teplé. Naklizené kysané zelí, okurky, vařené maso, křehké a šťavnaté.

Ondra seděl u stolu sklesle, v talíři se sotva vrtal, na nikoho se nedíval. Najedli se, dali si čaj a poslali kluka na dvůr. Ať se porozhlédne, zatímco si spolu popovídají.

Mami, je to tak. Loni jsem se oženil. Teda spíš jsme se jen zapsali s Alenou. A tohle je její syn. Neřekl jsem ti to dřív, tak se nezlob. Alena nechce poznat tchyni.

Jak to? Myslí si snad, že jsem špatná? Nebo jí vesničani nesedí? divila se matka.

Kdepak, byla z prvního manželství nešťastná. Tchyně ji nesnášela, hádaly se, až to skončilo rozvodem. Pak bývalý manžel brzy zemřel Zůstal jí byt a auto. My se poznali, začali žít spolu, pak si mě vzala, ale o tchyni nechce ani slyšet.

A proč jsi tedy přivedl Ondru? nechápavě se ptala matka.

Léto je, Alena je těhotná, v srpnu bude rodit. Ondra potřebuje dohled, ona už to s břichem nezvládá, já jsem stále v práci. Takže jestli bys na něj v létě dohlídla, pak si ho v září vezmu zpět?

Ráda na něj dohlédnu. Otázka je, jestli chce zůstat u babičky.

No, to nikoho nezajímá. Matka rozhodla, on má poslouchat.

Marie Nováková byla těmito slovy překvapená, ale nezasahovala. Alenu vlastně neznala, co po ní může chtít? Osmiletý kluk v domě ničemu nevadí, už není malý. A brzy přibude vlastní vnouče či vnučka. Jaká to radost!

Druhý den ráno syn odjel. Ondra stál u okna a nasupeně mlčel.

Marie přišla za ním a povídá: Tak co, jdeme si zvyknout na nový režim. Můžeš mi říkat babi Marie. Do kterého půjdeš teď ročníku?

Do druhého, zabručel chlapec a ani se neotočil.

Tak pojď, ukážu ti slepice a zahradu. Jahody už červenají, budeš sbírat, máme je včasné.

Nepůjdu s tebou.

Copak? Neboj, já tě neurazím, a Atos, můj pes, taky ne, jestli se ho bojíš.

Maminka říkala, že jsi zlá. A prý tu nebudu dlouho. A tvého Atosa se nebojím.

To mi pověz! A odkud by maminka věděla, že jsem zlá, když mě ani nezná? Tak zůstaň, když chceš, já jdu na dvůr, mám práci, vnoučku.

Marie zmizela za dveřmi. Bylo jí kluka líto. Asi to Alena od bývalé tchyně neměla lehké, že teď nejen ji nechce poznat, ale i syna si poštvává proti ní. Ale nic, s laskavostí to jistě zlomí.

Pustila se do pletí a drobné práce na dvoře. Velký statek neměla, slepice a dvě kachny jí stačily. Mléko, sýr a smetanu kupovala od sousedky, mámy Jany, a za to zase nosila vajíčka nebo jahody. Tak spolu všichni vycházeli.

Uplynul týden. Ondra už začal trochu chodit na dvůr, pohladil Atosa, snědl pár jahod přímo ze záhonu. Pomáhat se moc nehrnul, ale Marie ho nenutila. Jednou když šla do obchodu, nabídla Ondrovi, aby šel s ní, a on nakonec souhlasil.

Cestou domů se rozmluvil a brzy už skákal i doma po kuchyni, ochotně uklízel a zaléval záhony. Atosa teď krmil jen on sám, skamarádil se s kluky od sousedů. Večer už ho domů ani nehnala.

Byl veselý, začal číst starou knížku o Robinsonovi Crusoe, co byla ještě po Petrovi. Četl ji s nadšením, stránku po stránce, vše babičce vyprávěl a smál se nad Pátkem, zatímco ona večer seděla u pletení. Připomínal jí syna v dětství stejně veselý a upovídaný.

V srpnu dorazil Petr. Plný radosti, s dobrou zprávou narodila se jim s Alenou dcera, Julie. Zítra ji vezme z porodnice, ale dnes přijel, aby oznámil narození vnučky a zjistil, jak se tu Ondrovi daří.

Tati, já tu s babičkou Marií žiju skvěle, moc se mi tu líbí! Můžu tu zůstat až do školy? A sestru uvidím pak.

Také zůstal až do září. Marie sbalila synovi dárky pro vnučku malinké pletené ponožky, čepičku a lehkou péřovou dečku. Snachy dala ručně pletené rukavice. Syn poděkoval, matku políbil, Ondrovi podal ruku jako chlapovi a odjel.

Blížil se konec srpna. Ondra běhal po ulici s kluky, hráli fotbal, když v dálce zastavilo auto. Kluci se rozestoupili a všichni hleděli na přijíždějící. Auto zastavilo u domu Marie. Vystoupila z něj plnoštíhlá žena s miminkem v náručí a hned za ní Petr. Ten převzal vzácný balíček od ženy a za ní už běžel Ondra.

Maminka přijela! zvolal, ale zakopl o kámen.

Nezačal brečet, hned si přiložil na koleno list jitrocele, jak ho to učili kluci. Alena Ondru políbila, vzala ho za ruku a vešla s mužem do domu.

A co to Ondra běhá venku bez dozoru? vyštěkla místo pozdravu.

Vítej, dcerko, odpověděla klidně Marie Nováková. Kluky tady běžně běhají po ulici, hrají si. Ondra mi v domě pomáhá, na zahradě taky. Trocha zábavy neuškodí.

Pak šla Marie k vnučce. Děvčátko tiše spalo, maličké jako andílek, a babičce vhrkly do očí slzy dojetí.

Hostitelka pohostila hosty polévkou s domácí smetanou, čerstvým chlebem, a začala vyzvídat, jak a co se doma děje.

Jsme tu pro Ondru, skoro rozkázala Alena. Za chvíli začne škola. Už vás tu určitě unavuje, a on sám už se nemůže dočkat města.

Ondra vyskočil a zvolal: Nechci do města! Chci zůstat s babičkou Marií. A ty jsi, maminko, lhala, že je zlá. Je hodná!

Alena zrudla, uražená až do hloubi duše.

Tohle se mámě neříká, Ondro! Omluv se a jdi si hrát, ale z dvora nikam! klidně pravila Marie Nováková.

Ondra sklopil hlavu, zamumlal, že už to neudělá, a tiše vyšel ven.

Nebojte se o něj, Aleno. Je to moc hodný kluk, moc slušný, vy jste ho dobře vychovala. Děkuji, Petře, že jste ho vozil, každé léto ho ráda uvidím.

Ale v tu chvíli se vnučka rozplakala a Alena hned běžela k ní. Dva dny byla celá rodina u Marie Novákové. Syn něco spravil na domě, upravil. Alena se nevzdalovala od dcery, tchyně vařila, krmila rodinu, a Ondra pomáhal kde mohl: otci, babičce, nebo mamině s miminkem, a všem vyprávěl, jak se měl krásně.

Nakonec už museli zpět do města. Petr se rozloučil s matkou, Ondrou i dcerou, a šel na dvůr. Alena šla za tchyní, objala ji a řekla: Děkuji, maminko. Svou už dávno nemám a nikdy by mě nenapadlo, že jsou tchyně, jako vy. Odpusťte mi. Víte moc dobře, že Petra miluju. Skvělý je díky vám.

Teď už je tvůj, dcero. A mně zbyla jen radost a Ondru si vozte, mám ho jako vlastního.

Tak se rozloučili. A celé rodině se vedlo dobře. Maminka zůstala přes zimu u nich, aby pomohla s dětmi i domácností. A mezi tchyní a snachou zavládl klid, k radosti Petra i šikovného Ondry.

Rate article
Add a comment