Bylo by těžké uvěřit tomu, co se stalo naší rodině, kdyby se vše neodehrálo přímo před našimi zraky. Všechno začalo před půl rokem, když milovaný dědeček zemřel a zanechal po sobě krásný byt v samém srdci Prahy. Po měsíc od jeho pohřbu jsme se s rodinou rozhodli byt důkladně uklidit a připravit ho k prodeji. Celý den jsme balili dědečkovy věci do velkých pytlů a vzpomínali při tom na něj.
Na večer se všichni vrátili domů, jen můj bratr Radek se rozhodl strávit noc v tom bytě. Bylo kolem šesté ráno, když mi zavolal, hlas mu zněl rozechvěle a vystrašeně, a naléhal, abych přišla co nejrychleji za ním. Bez váhání jsem běžela na místo. Jakmile jsem vstoupila dovnitř, spatřila jsem na Radkově tváři výraz čistého strachu a byl bledý jako stěna. Najednou jsme v jeho pokoji uslyšeli kroky, ale nikdo tam nebyl. Celý byt působil zvláštně tísnivě a na celém těle mi naskočila husí kůže. Byla v nás taková hrůza, že jsme okamžitě z bytu utekli.
Trvalo nám asi půl hodiny, než jsme nabrali odvahu se vrátit zpět. K našemu šoku byly po návratu všechny dědečkovy věci pečlivě uspořádané na svých místech, přesně tak, jak je míval. Zároveň jsme cítili úlevu i zvláštní neklid. Po téhle události jsme se shodli, že už do toho bytu raději nepůjdeme, a veškeré záležitosti spojené s prodejem jsme svěřili realitní kanceláři. Naštěstí se novým majitelům bytu, kteří za něj zaplatili slušné peníze v korunách, nestalo nic podivného. Stále však, když si na tu zvláštní noc vzpomenu, mi naskočí husí kůže, jako by se to všechno odehrálo včera.