– Ne všechno se mi daří,“ odpověděla Helena. „Můj nevlastní otec mi pořád vyčítá úplně všechno.“

Dobré zprávy

Jak se jmenuješ, krásko? zeptal se neznámý muž a posadil se vedle ní. Jmenuji se Tereza! odpověděla dívka. A ty? Já jsem Karel, já a tvoje maminka budeme teď bydlet spolu. Teď jsme ty, já a maminka jedna rodina!

Za chvíli se maminka s Terezou přestěhovaly ke Karlovi. Ten měl hezký třípokojový byt v Praze, kde měla Tereza svůj vlastní pokoj. Karel byl milý, často jí kupoval bonbóny a hračky, zatímco její pravý táta jí volal jenom, když se chtěl pohádat s mámou.

Jednou jí maminka řekla, že tatínek už má novou rodinu a odstěhoval se pryč. Tereza byla smutná, protože ho měla ráda. Mamka občas na Terezu křičela, nebo jí dala na zadek, ale táta to nikdy nedělal. Tereza si moc dobře pamatovala, jak se její rodiče rozváděli maminka tehdy křičela na tátu a dokonce ho chtěla praštit. Ale co jí zůstalo v paměti nejvíc, byla věta, kterou maminka na konci řekla tátovi:

Nemysli si, že jsi první, kdo mi nasadil parohy ty nosíš dávno, jak starý jelen!

Pak si maminka sbalila věci a odešly spolu bydlet k babičce. Tereza nerozuměla, proč táta má nějaké “parohy”, když je celý plešatý a nemá ani vlasy. Nakonec se rodiče úplně rozešli.

U Karla to bylo fajn, dokud Tereza nezačala chodit do první třídy. Škola ji moc nebavila, o přestávkách byla drzá, takže rodiče často volali do školy občas místo mamky musel přijít Karel. Ten byl s Terezou pořád ohledně učení dost přísný, často spolu dělávali domácí úkoly.

Ty pro mě nejsi nikdo, nemůžeš mi rozkazovat! hádala se občas Tereza tím, co slyšela od babičky. Ve skutečnosti jsem tvůj táta, protože tě živím a oblékám! odpovídal Karel.

Když Tereze bylo deset, její pravý táta se vrátil do města. Tereza už dávno věděla, co “být paroháč” znamená. Asi ho druhá manželka taky podvedla, proto odešel, řekla máma tehdy. Tatínek chtěl zase vídat dceru a máma souhlasila. Tereza byla ze setkání moc nadšená.

Jak se máš? ptal se táta. Nic moc odpověděla Tereza. Karel na mě pořád křičí. On nemá žádné právo tě okřikovat, pro tebe není nikdo! zlobil se táta. I babička to říká, a jemu je to jedno. Tereza trochu přeháněla, protože Karel na ni nikdy hlas nezvýšil. Chtěla, aby se o ni táta staral. Dobře, já to srovnám. řekl táta. Když se spolu procházeli po Stromovce, zjistili, že ze všech skluzavek, co tam jsou, můžou děti samy na osm, na zbytek musí s dospělými, ale táta odmítl jít na kolotoč. Tereza mu řekla, že má brzy narozeniny a přála by si nový chytrý telefon. Když si pro ni potom přišla maminka, řekla jí, že Karel na Terezu nikdy nekřičí, ale táta ji stejně neposlouchal.

Můj táta je lakomec! řekla Tereza Karlovi. V parku mi nekoupil nic kromě zmrzliny. Jen jsme se prošli. Karle, jsi lepší než táta. Napravíme, co táta zkazil, a vezmeme tě o víkendu do dětského centra!

Ale nakonec z výletu nic nebylo, protože Karel měl nějakou krizi v práci. Na poznámky o novém telefonu taky nereagoval.

Tati, Karel mě podvedl! plakala do telefonu Tereza. Řekl, že pojedeme do centra, pak řekl, že si nezasloužím ani výlet, ani nový mobil.

I když to nebyla pravda, na tátu to zafungovalo kouzelně hned koupil Tereze mobil. Minule už její narážky ignoroval, ale tentokrát to prostě musel splnit. Bohužel ale koupil jen nějaký levný model, protože nebylo dost peněz (korun) na lepší.

Nemohla jsi počkat do narozenin? ptal se Karel. Stejně bych radši pejska! odpověděla Tereza. Ježiš ne, musela bys ho venčit, a určitě by se ti nechtělo jako vždy! kroutil hlavou Karel.

Po těch jeho slovech začala být Tereza úplně hysterická, hned volala tátovi a stěžovala si: Tati, vezmi si mě k sobě! Karel mě peskuje a poučuje! křičela do telefonu.

Všichni se začali hádat a snažili se to nějak vyřešit. Nakonec poslali Terezu k babičce, pak přišla maminka s věcmi a řekla, že se s Karlem rozchází. Táta se vrátil k mámě, byla totiž těhotná. Takže Tereza nedostane ani nový telefon, ani psa a babička jí nedovolí ani kočku!

Rate article
Add a comment