Můj zeť si myslel, že ho budeme dál podporovat.

Dobré zprávy

Můj tchán vyrůstal v harmonické a milující rodině. Když mu však bylo 57 let, jeho manželka bohužel zemřela. Samozřejmě, tahle událost byla pro mého tchána nesmírně těžká. Proto jsme se rozhodli, že prodáme jeho byt, peníze rozdělíme a tchána vezmeme k nám, dokud se nějak z bolesti nevzpamatuje. Dalo se to zvládnout.

Myslel jsem si, že u nás zůstane přibližně půl roku, a pak si pořídí vlastní byt, ale nestalo se tak. Život u nás se mu velmi zalíbil. Na poplatky a nákupy nic nepřispíval. Všechno jsem obstarával vařil jsem, pral mu, uklízel mu pokoj. Jediný, co dělal on, bylo, že chodil do práce. Měl to jako dovolenou.

Takhle strávil s námi jedenáct let. Potom začal neustále udělovat rady, co máme dělat a jak, nastavil si vlastní pravidla, už jsme toho měli dost. Rozhodli jsme se, že mu koupíme domek hned za Prahou. Je zdravý, v nejlepších letech, může žít sám.

Koupili jsme mu dům a zajistili všechno potřebné, aby tam mohl bydlet. Tchán začal vymýšlet příběhy o bolestech na srdci a dalších potížích prostě si vymýšlí jen proto, aby mohl být zase u nás. Já už ale nechci. Chci si konečně odpočinout a mít klid jen se svou nejbližší rodinou. Jsem unavený. Co bych měl dělat?

Rate article
Add a comment