„Ne všechno se mi daří,“ odpověděla Helena. „Můj nevlastní otec mi neustále nadává.“

Dobré zprávy

Jak se jmenuješ, krásko? Neznámý muž si sedl vedle dívky. Jmenuji se Doubravka, odpověděla dívka. A ty? Já jsem Jiří, budu bydlet s tvojí maminkou. Od teď jsme jedna rodina ty, já a tvoje máma!

Za nedlouho se máma s Doubravkou přestěhovaly ke Jiřímu. Nový tatínek měl velký byt v Praze se třemi pokoji, kde Doubravka dostala vlastní pokojíček. Jiří byl vždycky milý, kupoval jí bonbóny a hračky, kdežto její vlastní táta jí volal jenom, když se chtěl hádat s mámou.

Jednoho dne jí máma řekla, že táta má novou rodinu a odstěhoval se pryč. Doubravka pocítila smutek, protože ho měla ráda. Máma na ni uměla občas zakřičet nebo jí dát na zadek, ale táta nikdy. Dobře si vzpomínala na rozvod, kdy máma na tátu řvala a chtěla ho dokonce praštit. Ale to, co jí zůstalo navždy v paměti, byla mámina věta na závěr:

Nemysli si, že ty jsi mi nasadil parohy jako první, dávno je máš, jak srnec!

Potom máma sbalila věci a na nějaký čas odešly k babičce na venkov. Dívka nechápala, odkud by táta mohl mít parohy, když byl úplně plešatý. Nakonec se máma a táta rozešli definitivně.

S Jiřím bylo všechno v pořádku až do chvíle, kdy Doubravka nastoupila do první třídy. Škola se jí nelíbila, ve třídě zlobila o přestávkách, tak byli rodiče často zváni k učitelce. Někdy za mámu šel Jiří, který bral vzdělání vážně a sám s Doubravkou dělal domácí úkoly.

Pro mě nejsi nikdo, tak nemůžeš rozkazovat! občas mu odsekla frází, kterou slyšela od babičky. Naopak, jsem tvůj táta. Já tě krmím a oblékám, oponoval Jiří.

Když bylo Doubravce deset, její pravý táta se vrátil do Prahy. Do té doby už moc dobře věděla, co znamená mít parohy. Nová žena mu asi také pěkně okořenila život, proto ho vyhodila, poznamenala tehdy její máma. Táta si vyžádal setkání a máma souhlasila. Doubravka byla za setkání moc šťastná.

Jak se máš? zeptal se táta. Moc dobře ne, odpověděla Doubravka. Jiří mi pořád nadává. Ten pro tebe nic neznamená, proč na tebe křičí? rozčiloval se táta. I babička říká, že nemá právo, a jemu je to fuk, přeháněla Doubravka, protože Jiří na ni nikdy nekřičel. Jen chtěla, aby se o ni její pravý táta víc staral. Dobře, postarám se o to, slíbil táta. Šli spolu do Stromovky, kde zjistili, že z deseti klouzaček se smí samy děti houpat jen na osmi, na zbylé jen v doprovodu dospělých, ale táta odmítl na kolotoč nastoupit. Pak mu Doubravka prozradila, že má brzo narozeniny a sní o novém chytrém telefonu. Když máma pro ni přišla, řekla jí, že Jiří na malou nikdy nekřičel, ale táta ji neposlouchal.

Můj táta je lakomec, řekla Doubravka Jiřímu. V parku mi nic nekoupil, jenom zmrzlinu. Chodili jsme a to bylo vše. Jsi lepší než táta. Pojď napravit chybu tvého táty a pojedeme tento víkend do dětského zábavního centra.

Jenže plánovaný výlet zrušil Jiří kvůli krizové situaci v práci. Nad narážkami na nový telefon také mávl rukou.

Táto, Jiří mě podvedl! postěžovala si pak Doubravka svému pravému tátovi. Říkal, že půjdeme do zábavního centra a pak řekl, že si to ani nezasloužím, ani nový telefon.

Byla to lež, ale na tátu zafungovala. Koupil Doubravce chytrý telefon. Minule ho ignoroval, teď splnil její přání, i když si mohla dovolit jen levnější model, protože koruny došly.

Nemohla jsi počkat do narozenin? zeptal se Jiří. Toužím po pejskovi! odpověděla dívka. Nee, psa budeš muset venčit, a to se ti chtít nebude, jako vždycky, namítl Jiří.

Po těch slovech Doubravka začala být hysterická, hned volala tátovi a brečela: Prosím, vezmi si mě k sobě! Jiří mě sekýruje a poučuje, křičela.

Všichni se pohádali a řešili to společně. Doubravka nakonec putovala k babičce na venkov. Za pár dní u babičky se máma objevila s kufry, že se s Jiřím rozchází. Otec se zase vrátil k mámě, protože byla těhotná. A tak Doubravka nezískala ani nový telefon, ani pejska, a babička jí stejně nedovolí ani kočku!

Dnes si uvědomuji, jak snadné je hledat štěstí v materiálních věcech a jak zbytečné je rozdmýchávat spory mezi dospělými. Nakonec je nejdůležitější, když má člověk v rodině klid a trochu porozumění.

Rate article
Add a comment