Můj otec opustil rodinu s tím, že mě maminka příliš rozmazlovala. A nedávno jsem od něj dostal zprávu

Dobré zprávy

Víš, když si vzpomenu na tátu, vybaví se mi jen hádky, křik a věčný neklid doma. Vyrůstala jsem ve chudobě, v malém bytě v Brně. Mamka dřela až do noci, aby jsme měli aspoň chleba a něco na polévku, zatímco táta pořád hledal důvod, proč se hádat. Jednou jsme šli spolu na brněnské tržiště koupit zeleninu. Prodavač se s mamkou zasmál, já jsem se přidala byla to krátká chvíle, kdy jsme byly šťastné. Táta se na mamku díval kamenným pohledem a mlčel.

Ale když jsme přišli domů, začalo peklo. Křičel tak, že to slyšeli všichni sousedi v paneláku. Nakonec mamku udeřil. A pak přišla další rána. Jeho kolega z práce řekl žertem, že vůbec nevypadám jako táta, spíš jsem celá mamka, od táty jsem prý nic nedostala. Bylo mi tehdy dvanáct. Táta se pak rozhodl, že od nás odejde a prohlásil, že mamka mě jen rozmazlila.

Od té doby jsme neměli téměř žádné peníze, ani na obyčejné jídlo. Táta nám neposílal ani korunu na alimenty. Mamka nechtěla se táhnout po soudech, takže si musela poradit sama. Hledala další práci, byla pořád unavená. Já jsem zároveň chodila do školy a snažila se dostat na univerzitu hlavně abych mamce pomohla, aby se jednou měla líp. Nakonec jsem našla práci, a v dospělosti se mi podařilo mamku konečně trochu finančně podržet.

Jednou jsem se vdala šťastně, a konečně jsem mamce mohla opravdu pomáhat. Nedávno mi ale přišla zpráva od táty. Napsal, že by chtěl obnovit kontakt. Já prostě nevím, co s tím. Někteří mi radí, abych se s ním potkala, že je to tak nejlepší. Ale popravdě, necítím se na to. Pořád si pamatuju, jak nás táta opustil. Je to pro mě cizí člověk, s ním nemám hezké vzpomínky. Třeba bych měla o tom mamce říct, ale zatím ji tím nechci zatěžovat. Vůbec nevím, co mám dělat…

Rate article
Add a comment