Já a moje manželka jsme si nedávno vzali hypotéku na krásný byt v novém, moderním sídlišti, které se stále ještě dokončovalo. Musíme ho zasvětit! Nikdo zde ještě nebydlel a bez Božího požehnání nemůžeme začít nový život, začala naléhat moje babička. Samozřejmě, byt musíme posvětit, přece nebudeme riskovat nějaké neštěstí. Chceme přinést do našeho nového domova štěstí, radost a spokojenost, podpořila ji i maminka. Ačkoliv jsme měli své pochybnosti, tlaku rodiny jsme neodolali a rozhodli jsme se uspořádat požehnání bytu.
Je to nutnost, řekla babička rozhodně. V určený den a hodinu konečně zazvonil zvonek a ve dveřích se objevil kněz s šedivým copem a dlouhým plnovousem. Na krku se mu houpal velký kříž a v rukou držel kadidelnici a notně ošoupanou tašku. Každému z nás podal svíčku a začal vysvětlovat kroky obřadu.
Drazí, zapalte svíčky a následujte mě, řekl kněz hlasem plným autority. Poslouchali jsme a očekávali slavnostní a vážný obřad. Jenže když se táta pokusil zapálit svou svíčku, narazil na tvrdohlavou překážku. Kouřila, praskala a odmítala se rozhořet, ať jsme se snažili sebevíc. Po několika neúspěšných pokusech kněz rychle posbíral své věci a vrátil je zpět do tašky.
Utíkejte, utíkejte odtud, tady je určitě něco zlého, zamumlal kněz zmateně. Jeho hlas zněl naléhavě. Popadl svoji tašku a opustil náš byt možná ještě rychleji, než přišel, a nechal nás tam stát v údivu.
Podivný kněz a ještě podivnější svíčka, podotkla moje žena, když si všimla, že knězova svíce mezitím hoří zcela normálně.
Možná byl jen v nějaké špatné náladě, a tak to prostě dnes nevyšlo, snažila se situaci odlehčit maminka.
Hezky mluví, ale nakonec uteče. Asi tam, kam chodí, nemají wi-fi, pomyslel jsem si a hledal něco vtipného na celé té zvláštní příhodě. A kam bychom my utekli? Na dalších patnáct let jsme tu stejně uvěznění hypotékou a platbami, přidal jsem s úsměvem.
Tak co, zůstáváme nebo zkusíme raději najít jiného kněze? vrátila nás babička zpět do reality a přiměla k přemýšlení, jak z téhle nečekané situace ven.
Nakonec jsme si ale uvědomili, že nejdůležitější je, co vytvoříme my sami požehnání, láska a štěstí začínají u nás doma v srdci, a ne v rituálech, a že pravý domov záleží především na vzájemné úctě a dobré náladě mezi všemi, kdo v něm žijí.