Na naší základní škole chodí dívka sirotek. Žije u své babičky, která je už velmi stará a zbožná. Každou neděli jdou spolu s babičkou do kostela, procházejí kolem našeho domu, obě stejně vyhublé, bezbranně křehké, s bílými šátky na hlavě. Povídá se, že babička jí zakazuje dívat se na televizi, jíst sladkosti, smát se otevřeně, aby ji neovládli čerti. Prý ji nutí umývat se ledovou vodou.
Dívku jsme škádlili. Ona se na nás dívala svýma šedýma, dospělýma očima a tiše říkala: Bože, smiluj se nad nimi, nevědí, co činí. Nikdo s ní nekamarádil, měli jsme ji za podivínku. Jmenovala se Ema. Emílie.
V době mého dětství byly obědy ve školní jídelně málokdy chutné. Ale v pátek jsme dostávali tvarohové koláčky s čajem nebo párky v těstě s kakaem a malou čokoládou. Když jsme si znovu z Emy utahovali, někdo ji strčil, ona vrazila do mě, já narazila do stolu s tácem, na kterém stály sklenice s kakaem. Všechno kakao se vylilo na dva deváťáky.
No páni, řekli starší kluci.
Utíkejme, řekla jsem, chytla Emu za ruku a utíkaly jsme do svého třídního kabinetu. Měla jsem pocit, že za námi běží skupina komančů a stádo divokých krav. Poslední dvě hodiny byla matematika. Za prosklenými dveřmi postávaly dvě vysoké postavy. Občas někdo pootevřel dveře a vykoukl dovnitř, pak si něco šuškali. Věděla jsem, že nás čeká vyšetřování, soud a poprava.
Musíme nenápadně vyklouznout ze třídy. Vím, jak se dostat na půdu, tam počkáme do tmy, pak poběžíme domů.
Ne, odpověděla Ema. Půjdeme, jak chodí děvčata. Za světla a důstojně.
Ale, Ema, tam jsou ti dva Oni nám…
Co? Co nám udělají? Vylijí na nás kefír? Budou řvát? Zmlátí dvě pětkařky? Co horšího?
No
I kdyby nás zmlátili, tak je to jednou. Když utečeš, budeš se bát každý den.
Vyšly jsme ze třídy stejně jako ostatní. Jak mají dívky chodit. Skromně. Dva deváťáci stáli opření o zeď.
Hele, prďolky, která z vás to ztratila? V ruce držel můj peněženku s Mickey Mousem a deseti korunami (na bazén a výtvarný kroužek).
Tady máš, vložil mi ji do ruky. A už neutíkej.
Když jsem šla domů, mávala jsem aktovkou a myslela na to, jak je krásné žít. Jak to dopadlo dobře. A jak je fajn, že mám novou kamarádku.
Chceš, abych zavolala mámě, ta zavolá tvé babičce a poprosí ji, abys mohla přijít ke mně? Podíváme se na pohádky. Nebo nesmíš?
Ema protočila oči.
Pojď, vezmeme od babičky oplatky se sladkým mlékem, dnes je pekla.
Kamarádily jsme spolu ještě dlouho. Dokud nás život nerozdělil na různé kontinenty.
Ale vždy si vzpomínám na ten jeden okamžik.
Skočit z věže do modrého bazénu je děsivé. Ale děsivé je to jen jednou.
Dělat něco nového je těžké. Co nejhoršího se může stát? Řeknou, že jsem hloupá? Řeknou to jednou. Jinak si to budu říkat každý den sama.
Bát se jen jednou. Nebo každý den.
Strach porazíš jednou. A nebo žije za tebe celý život.
Je to volba.