Vypadni ven, ty nevděčná holko! zakřičel táta a Eliška odešla z domu. Už je to osm let, co přišla o maminku, a teď, když jí bylo osmnáct, úspěšně odmaturovala na gymnáziu se zlatou medailí. Eliška snila o tom, že se jednou vydá v máminých stopách a stane se lékařkou, ale její tatínek měl úplně jiné plány přišel s překvapením. Oznámil jí zasnoubení se synem svého kamaráda.
Eliška byla rozpolcená, ale rozhodla se jít za svým snem. Nastěhovala se na kolej a začala pracovat na půl úvazku v malé pražské kavárně. Jednoho večera na konci směny si všimla v kavárně pohledného tmavovlasého muže v obleku vypadal, jako by přišel spíš do luxusní restaurace než do jejich nenápadné kavárny. Eliška si v duchu řekla, že to je docela zvláštní.
Když šla domů, potkala toho samého muže u auta, jak na ni čeká. Zavolal: Eliško, musím si s tebou promluvit. Překvapeně se zastavila a poslouchala. Muž jí vysvětlil, že je právě ten překvapivý snoubenec, kterého pro ni její táta zamýšlel k osmnáctinám, a omlouval se, že dorazil pozdě.
Moje jméno je Jakub, představil se. Budeme si říkat jménem. Mám pro tebe trochu netradiční nabídku, tak mě nejdřív vyslechni a pak se rozhodni, jestli do toho půjdeš. Eliška souhlasila a posadili se, aby si popovídali.
Jakub jí vysvětlil, že chce rozjet vlastní podnikání, ale jeho otec ho tlačí do svatby, jinak mu vezme firmu. Nabídl jí na oko manželství přislíbil jí finanční podporu, vlastní pokoj a naprostou svobodu, žádné zásahy do jejího života.
Eliška byla úplně v šoku, ale potřebovala čas na rozmyšlenou. Jakub jí podal svou vizitku a poprosil ji, ať mu zavolá, až bude mít jasno. Po několika dnech a dlouhém přemýšlení se Eliška rozhodla a Jakuba kontaktovala.
Svatba proběhla jen za přítomnosti rodičů obou stran, útlé a jednoduché. Když si dali první svatební polibek, mezi nimi to zajiskřilo. Eliška Jakubovi pošeptala, že je jí blízký, a on to přijal s nadšením. Během pár dalších měsíců se původní jiskra proměnila v opravdový plamen a nakonec si oba uvědomili, že do sebe jsou opravdu zamilovaní.