Teď už chápu, proč mi manžel představil svou tchyni až v den naší svatby

Dobré zprávy

Spousta mladých snach u nás si stěžuje na tchyně, ale nemají se komu svěřit. Hele, za pár dnů budeme s Radkem slavit první výročí svatby a vztah s tchyní se u nás pořád moc nevyjasnil. Je to spíš takové rozpačité příměří, o dokonalosti nemůže být řeč.

Před svatbou jsem Radka několikrát prosila, aby mě představil své mamce tu moji přece znal už dávno. Pořád to odkládal: ať prý nemá čas, mamka má práci, nebo že se to nějak nehodí. Prý se stejně poznáme po svatbě, času bude dost. No tak jsme se poprvé viděly až v den svatby. Přivítala jsem ji s úsměvem a upřímným Dobré ráno!, ona mi na to mezi zuby hlesla něco jako Dobré…

Když jsme spolu o Radkově mamce mluvili dřív, vždycky tvrdil, jak je úžasná a že nám do života rvát nos nebude, to prý rozhodne jen on. Já mu říkala, že mám strach, že se bude do všeho montovat, protože už jsem to mockrát viděla. Ujišťoval mě, že to určitě nehrozí, a že mamka nikdy nikomu neprojevila neúctu, ani jemu do života nemluvila.

Ale představ si, pár dní po svatbě přijde Radek domů z práce, sedne si v kuchyni s čajem a zamyšleným výrazem. Ptám se, co se děje, a on, že prý si myslí, že mě jeho mamka asi nemá ráda.

A proč? Prý se jí nelíbí, že neumývám vejce jedlou sodou než je použiju. Nevadí mi nechat nádobí chvíli ve dřezu, protože to je prostě praktičtější. Houbičku na nádobí dávám jen na kraj dřezu a nedávám ji na extra mističku. A když vařím vývar, nedělám ho na dvakrát, ale najednou. A takových maličkostí je prý víc. Byla jsem v šoku!

Ptám se Radka: A proč by jí to mělo vadit? Vždyť je to náš domov, její tu nežije.

Jenže já jsem její syn! Celý život byl doma zvyklý na to, co dělá ona, tak bys to měla dělat stejně!

Na to jsem řekla, že kuchyň je přeci moje, tak ať si doma děláme věci po svém.

On mi na to, že teď budeme mít nová pravidla a ať si na ně rovnou zvyknu.

Nakonec jsme se nějak srovnali a čtyři měsíce bylo všechno v klidu. Když jsme se s tchyní viděly, byla milá usmívala se, ptala se na práci, vztah, jestli Radek doma pomáhá Idylka. Ale pak jsme si pořídili psa, Bernského salašnického, dali jsme mu jméno Fanda. Do týdne už půlka města věděla, že Fanda dostává syrové maso, protože ho jako hloupá snacha vařit neumím. Že se o něj nestarám a tchyně má se mnou trápení.

To jsem fakt netušila, že jsem na tom tak bídně! Kamarádka ze sídliště mi to řekla při procházce se psy. Dobrý, že? Uslyšet takovou věc o sobě od cizího člověka! Řekla jsem to Radkovi, ať si s mamkou promluví, ale on se mi vysmál a mávnul nad tím rukou: prý ať to neřeším. Jasně, a tchyně se na mě od té chvíle tváří jak kakabus. Já se s ní snažím bavit hezky, ale ona ze sebe vymáčkne maximálně tak nezáživné dobrý den.

Radek je přesvědčený, že ji nerespektuju, protože nechci přijmout jejich domácí pravidla a nechci se snažit s ní vycházet líp. Prý by si přála, abych… no vlastně, abych se míň věnovala našemu psovi a víc poslouchala ji. A jeho rodiče klidně přijdou na návštěvu bez pozvání, posedět na čaj a cucat koláčky.

A teď si představ, že nás asi čeká, že budeme muset nějakou dobu bydlet v jejich bytě na Černém Mostě. Fakt nevím, jak to tam zvládnu. A bojím se, co bude, až budeme mít s Radkem dítě to bude mít přehled celý panelák, jak ho krmím a přebaluju. Asi bych nejradši zbalila kufr a dočasně se odstěhovala zpátky k našim do Olomouce, protože si nemyslím, že by mi Radkova mamka dovolila v klidu u nich dýchat, natož žít podle svého.

Rate article
Add a comment