„Utíkejte odsud, utíkejte odsud, určitě je tady něco zlého…,“ pronesl kněz zmateným hlasem, načež vstal a opustil nás…

Dobré zprávy

Já a moje žena jsme si nedávno vzali hypotéku na krásný byt v novém a stále ještě nedokončeném sídlišti na okraji Prahy. Musíme to požehnat! Nikdo tu ještě nebydlel a bez požehnání by se mohlo stát cokoli, začala hned tvrdit moje babička. Jistě, nový domov je třeba vysvětit, nemůžeme riskovat neštěstí. Potřebujeme v novém bytě štěstí, radost a prosperitu, podpořila ji maminka s vážností.

Ačkoli jsme zpočátku byli spíš zdrženliví, tlaku jsme neodolali a rozhodli se pro slavnostní svěcení bytu.

Je to nezbytné, stála neústupně babička na svém. V určenou dobu zazvonil zvonek a ve dveřích se objevil kněz s šedinami nakroucenými na hlavě a vousy dlouhými až na hruď. Na krku visel těžký, zlatý kříž, v ruce držel starobylý kadidelník a otlučenou aktovku. Každému z nás rozdal svíčku a začal nám popisovat podivuhodný obřad.

Milé děti, zapalte své svíce a následujte mě, pronášel s tichou slavností. Poslušně jsme se rozestoupili za ním, očekávajíce mystickou a posvátnou chvíli. Ale v tom, když můj tatínek zkoušel zapálit svou svíčku, začala vydávat podivný dým, syčet a prskat a ani za nic se nerozhořela. Pokoušeli jsme se marně, několikrát, svíčka vzdorovala veškerému našem úsilí.

Kněz si najednou zbrkle sbalil své věci do tašky, jako by v místnosti začal foukat ledový vítr.

Utíkejte pryč, musíte pryč, sídlí tu cosi zlého zamumlal kněz zmateně a jeho hlas zněl jako ozvěna z jiného světa. Popadl aktovku a téměř beze slova prchal ven, zatímco my zůstali stát s otevřenými ústy.

Kněz podivný jako sen a ještě podivnější svíčka, zamyslela se moje žena Ema, zatímco knězova svíce už dávno v předsíni hořela klidně jako v katedrále.

Možná prostě přišel v špatnou chvíli, proto to nevyšlo, pokusila se maminka zlehčit trapnost okamžiku a překroutila situaci v žert.

Mluví vážně a nakonec zdrhne. Asi tam, kam spěchá, nemají ani Wi-Fi, napadlo mě, když jsem se snažil najít v tom všem trochu humoru. A kam bychom jako měli my utéct? Na dalších patnáct let jsme tady uvězněni s hypoúvěrem v českých korunách! usmál jsem se.

Tak co, zůstaneme, nebo zkusíme najít jiného kněze? Babiččin chraplavý hlas nás vrátil zpět do absurdní reality. Nejistě jsme pokrčili rameny život v novém pražském bytě začal opravdu zvláštním snem, se svíčkou, která hoří jen za šera, a s požehnáním, které odletělo dřív, než začalo.

Rate article
Add a comment