Mami, už je mi deset let, že? zeptal se najednou Marek, když se vrátil ze školy.
No ano, a co má být? podivila se maminka a zvedla oči od talíře.
A co má být? Ty jsi snad zapomněla, co jste mi s tátou slíbili, až mi bude deset?
Slíbili? Co jsme ti to vlastně slíbili?
Že mi dovolíte pořídit si psa.
Ne! vykřikla vyděšeně maminka. Cokoliv, jen tohle ne! Co kdybychom ti radši koupili elektrickou koloběžku? Tu nejdražší. Ale pod podmínkou, že o psovi už nebude nikdy řeč.
Tak takový jste… Marek se dotčeně našpulil. Učíte mě, že slovo se má dodržet, a sami na svůj slib zapomínáte No jo
Zavřel se ve svém pokoji a zůstal tam až do doby, kdy táta přišel z práce.
Tati, pamatuješ, co jste mi s mámou slíbili začal znovu, ale táta ho přerušil.
Mamka mi už volala, vím, co chceš! Ale nechápu, na co ti pes?
Tati, já o psovi sním už fakt dlouho! Vždyť to víte!
Víme, víme! Četl jsi až moc pohádek o malých klucích a psech, teď si hraješ na dítě! My s mámou bychom taky rádi leccos, ale nejde to. Víš vůbec, kolik takový čistokrevný pes stojí? To není zrovna za pár korun.
Ale já nechci čistokrevného! vykřikl Marek. Stačí mi i voříšek, klidně opuštěný. Nedávno jsem četl na internetu o opuštěných psech. Jsou tak smutní.
Ne! odmítl rázně táta. Jaký voříšek? Na co nám takový? Není hezký! Tak rozhodneme to takhle. Doma můžeme dát domov opuštěnému psovi, ale jen když bude mladý, hezký a čistokrevný.
Opravdu jen takový? zatvářil se Marek zklamaně.
Ano, táta mrknul na mámu, se psem se budeš učit, cvičit ho, vodit na výstavy, že? Starého psa už nenaučíš. Takže, pokud seženeš ve městě krásného mladého opuštěného čistokrevného psa, asi s mámou povolíme. Ale jen tehdy.
No dobře povzdychl chlapec. Protože takového psa na ulici ještě nikdy neviděl. Ale naděje umírá poslední, řekl si, že to zkusí.
V neděli zavolal Marek kamarádovi Vojtovi a po obědě vyrazili na průzkum.
Do večera prošli půlku Prahy, ale nenašli jediného opuštěného čistokrevného psa. Krásných psů byla spousta, ale všichni vodili páníčci na vodítku.
Tak nic, řekl unavený Marek. Věděl jsem, že to je marné
Hele, co kdybychom to zkusili příští neděli v útulku? navrhl Vojta. Četl jsem, že tam občas bývají i čistokrevní psi. Jen musíme najít adresu útulku. A teď bych si radši sedl.
Kluky našli volnou lavičku, sedli si a snili o tom, že najdou v útulku krásného psa, kterého budou společně vychovávat. Trochu se zasnili, odpočinuli si a zamířili domů.
Najednou Vojta zatahl Marka za rukáv a ukázal před sebe.
Koukej, Marek.
Marek se tam podíval a uviděl maličkého špinavě bílého tuláckého štěněte, které se kolébavě sunulo po chodníku.
To je voříšek, konstatoval Vojta a zapískal.
Štěně se otočilo za pískáním a rozběhlo se klukům naproti, ale dva metry před nimi se zastavilo.
Nedůvěřuje lidem, konstatoval Vojta. Asi ho někdo vyděsil.
Marek také slabě zapískal a natáhl ruku ke štěněti. Štěně natáhlo čumáček k Markovi a když byl kluk už blízko, neunikl, jen opatrně mávl zamazaným ocáskem.
Pojď, Marek, popohnal ho Vojta. Tohohle nech být, hledáš přece čistokrevného. Pěknému psovi můžeš dát krásné jméno. Tohohle bys mohl maximálně pojmenovat Puntík. Vojta se otočil a rychle odešel.
Marek ještě chvíli pohladil štěně, ale smutný se vydal za kamarádem. Popravdě by si toho křížence bral domů hned.
Najednou za nimi štěně zapištělo.
Marek zůstal stát, štěně žalostně zakňučelo.
Vojta se zastavil, pohlédl na psa a zašeptal:
Marek, pojď rychle! A neotáčej se! Ten pes na tebe kouká…
Jak?
Jako bys byl jeho člověk a opouštěl ho. Poběž!
Vojta běžel, ale Marka jakoby něco drželo na místě. Nemohl se pohnout. Když se konečně odhodlal utéct, někdo ho za kalhoty u boty jemně zatahal. Podíval se dolů a uviděl černé, důvěřivé psí oči.
V tu chvíli Marek zapomněl na celý svět, vzal štěňátko do náruče a přivinul si ho. Bylo rozhodnuto kdyby rodiče odmítli jeho psa přijmout, odejde z domu. Spolu s ním.
Ale rodiče měli stejně dobré srdce Druhý den Marka po škole doma čekali nejen máma a táta, ale i vykoupaný, běloskvoucí a šťastný Puntík.
Na vlastním příběhu Marek poznal, že činy a srdce znamenají víc než sliby a pravidla. Někdy totiž štěstí najdeš právě tam, kde jsi ho nečekal když váháš mezi snem a soucitem.