Tohle léto k nám přijela na návštěvu švagrová. Říkal jsem jí mazlíček, protože na všech rodinných sešlostech je řeč pouze o ní byla samé jedničky, vystudovala vysokou, našla si práci v oboru, no co, prostě dokonalá česká dcera.
Naopak ta starší ani nedokončila školu a vdala se. Nikomu to ale nevadilo, protože já byl dost zámožný: vlastnil jsem menší firmu, měl jsem byt v Praze, auto i slušný příjem. Jenže dokonalou dcerou byla pořád nejmladší sestra mojí manželky.
A tak to dopadlo, že právě tahle švagrová jednoho ospalého letního odpoledne zazvonila u dveří a celý byt zaplnil její sladký parfém. Seděli jsme v kuchyni a ona tiše poprosila o půjčku že si chce vzít hypotéku na byt a nemá dost peněz na vlastní vklad. Pro mě to nebylo moc, a tak jsem svolil bez rozmyšlení. Ubezpečovala mě, že pracuje na ministerstvu, že každý měsíc splatí část a že na mě nezapomene.
Penězi šustla, oči jí zářily zvláštním světlem a přísahala, že všechno vrátí. O týden později dala na Instagram fotky z dovolené v Chorvatsku. Byl jsem zmatený: kde se v člověku, který nemá na hypotéku, vezmou peníze na moře? Řekla rodině, že si na cestu šetřila celý rok přitom žádnou hypotéku ještě nebrala.
Zeptal jsem se, jak to tedy je, a jen mi mávla rukou, že si to rozmyslela.
Požádal jsem ji slušně, aby mi vrátila peníze půjčil jsem jí přece na byt, ne na slanou vodu a opalování. Odpověď byla jako těžký sen: Jednou vydělám miliony, počkej si, teď nemám.
A jak to asi skončilo? Správně v Kladně, u svatební polévky, všem zateatratila, jak po ní neprávem žádám peníze a že mezi příbuznými se tohle nedělá. Nejmladší dcera se opět změnila v anděla, a my movité přízraky, bychom se prý měli stydět. V hlavě mi běžely surrealistické stíny z jejích snů nikdy se vlastně nezměnila, jen ta iluze se stala trochu ostřejší.