Tchyně na druhou – No tohle! – místo pozdravu vyhrkl Egor, když ve dveřích spatřil nízkou, hubenou …

Dobré zprávy

No teda! místo pozdravu vyhrkne Jakub, když ve dveřích uvidí menší, drobnou, sukovitou stařenku v džínách, která roztahuje úzké rty do lišáckého úsměvu. Zpod přivřených víček jí vesele jiskří pobavené oči.
Babička Lenky, Božena Navrátilová poznává okamžitě. Ale jak to, že se tu objeví bez varování, ani nezavolala
Zdravím, vnoučku! stále se usmívá. Pustíš mě dovnitř?
Samozřejmě, pojďte dál! začne Jakub pobíhat po předsíni.
Božena Navrátilová vtlačí do bytu malý cestovní kufřík na kolečkách
Dám si silný čaj! rozhodně utrousí, když ji Jakub nabízí hrnek. Lenka je v práci, Andrejka ve školce, a ty tady lelkuješ?
Šéf mě poslal na nucenou dovolenou, povzdychne Jakub. Prý kvůli reorganizaci, dva týdny. Sny o volnu se mu rozplývají před očima. S nadějí mrkne na hosta: Zůstáváte dlouho?
Správně, kývne babička a v Jakubovi pohasne poslední jiskřička naděje, dlouho.
Jakub znovu rezignovaně vydechne. S Boženou Navrátilovou se skoro nezná. Viděl ji jen letmo na svatbě s Lenkou přijela tehdy z Prostějova. Od tchána ale o ní slyšel dost: když o ní mluvil, snižoval hlas až do šepotu a nervózně se rozhlížel kolem sebe. Bylo vidět, že ji má v hluboké úctě, až z toho lapal po dechu.
Umyj nádobí, poručí teď babička a dodá: A pojď, ukážu ti Brno, aspoň si mě doprovodíš!
Jakub nenachází odvahu vzdorovat, ani se o to nesnaží. Ten tón mu připomněl velení praporčíka z vojny; odporovat znamenalo si přitížit.
Dneska mi ukážeš náplavku! poručí Božena. Jak se tam nejlíp dostaneme? Chytí Jakuba pod paží a razantně vykročí na chodník, po cestě zvědavě sleduje okolí.
Taxíkem, pokrčí Jakub rameny.
Božena si složí ukazováček a palec do kroužku, vsune je mezi rty a hlasitě zapíská. Přibržďuje u nich taxi.
To se přece nedělá, co si pomyslí lidi? šeptá rozpačitě Jakub, když jí pomáhá nasednout.
Nic zvláštního, odvětí s úsměvem babička, řeknou si, že ses nepřizpůsobil.
Taxikář i Božena se společně srdečně zasmějí a plácnou si dlaněmi jako staří kamarádi.
Ty jsi, Jakube, slušné a tiché stvoření, říká mu cestou po nábřeží Božena. Tvoje babička je určitě dáma, já to neumím. Děda Lenky, nebožtík Emil, si na mou povahu dlouho zvykal. Byl klidný, knihomol, a vedle něj najednou já! Brávala jsem ho do Jeseníků po horách i do letadla na seskoky. Jen rogalo, na to mě nedostal, toho se bál jak čert kříže. Zůstával pak na louce s dcerou a já zatím kroužila vzduchem nad jejich hlavami.
Jakub poslouchá fascinovaně od Lenky o babičce téměř nic neslyšel. Její život zřejmě připomíná dobrodružství. Přísně na něj mrkne:
Ty jsi někdy skákal padákem?
Na vojně, čtrnáctkrát, přizná Jakub s pýchou.
To tě ctí! uznale pokyvuje Božena a prozpěvuje:
Padáme, padáme,
to bude let dlouhej
Jakub zná tu píseň a nadšeně se přidá:
nad námi hedvábí,
a křídlo za zády
Společná píseň je sblíží a Jakub začne být ve společnosti nezvyklé stařenky jako doma.
Potřebuju si odpočinout a dát něco k jídlu, navrhne Božena. Pojď támhle k pojízdné kuchyni, cítíš tu vůni?
U stánku otočí šišatým obličejem tmavovlasý šéf v bílém tričku a napichuje na špíz marinované maso. Vypadá, že tím samým pohledem by dokázal bez lítosti probodnout i nepřítele, a ještě si to užít. Jakub má chuť vykřiknout Assa! a roztočit kolena v kozáčku.
Jakmile usednou, Božena navázala čistý hlas:
Čížečku, čížečku, ptáčku maličký
Šéfkuchař pookřeje, zapojí se a oba zakončí písničkou:
Čížečku, čížečku, kde jsi byl
Dejte si, paní, majitel jim přinese talíře s voňavým špízem, čerstvý chléb, zeleninu a dvě sklenky ledově studeného moravského vína.
Přilákán vůní masa, opatrně vykoukne z houští šedý koťátko, sedne si u stolu a dívá se na ně s prosebnýma očima.
To je přesně pro vás, usměje se Božena. Pojď k nám, maličký. Obrátí se k šéfovi: Můžete, prosím, nakrájet nášup syrového masa pro kamaráda?
Zatímco kotě hltá večeři, Božena domlouvá Jakubovi:
Máte holčičku, jak chcete Andrejku vychovávat v laskavosti, když nemáte doma ani kočku? Drobek vám pomůže!
Po procházce začne Božena kotě koupat, Jakuba vyšle nakoupit pelíšek, misky, škrabadlo a záchůdek. Když se Jakub vrátí obtěžkán taškami, doma se ozývá veselý smích Lenka a Andrejka visí na babičce, která je s láskou tiskne. Koťátko, které pojmenovali Matýsek, sleduje ze zádě gauče nové páníčky s úžasem.
Pro tebe, Andrejko, letní šatičky, rozdává babička dárky, pro tebe, Leni, něco, co potěší každou ženskou: krajkové kalhotky
Další týden Andrejka do školky nechodí ráno zmizí s babičkou a vrací se až před obědem spokojené a unavené.
Doma na ně čeká Jakub a Matýsek a večer se připojí i Lenka, a všichni jde společně na procházku po městě.
Musím si s tebou promluvit, Jakube, řekne jednoho večera Božena nečekaně vážně. Zítra odjíždím, už je čas. Tohle po mém odjezdu předáš Lence, podává Jakubovi list v euroobálce. Je to moje závěť. Byt a vše nechávám jí, tobě knihovnu, co celý život sbíral můj Emil. Je tam pár vzácností, i podpisy velikánů
Paní Boženo, proč? vyhrkne Jakub, ale ta ho gestem umlčí.
Lence jsem neřekla nic, tobě povím: mám vážné srdce, najednou může být konec, je čas být připravený.
Jak můžete být sama? zlobí se Jakub.
Nikdy nejsem sama, usměje se. Moje dcera tvoje tchyně, bydlí ve vedlejším městě. Ty se starej o Lenku, vychovávej Andrejku. Jsi dobrý chlap. A já jsem pro tebe vlastně tchyně na druhou! plácne ho po zádech a rozesměje se.
Nezůstala byste ještě? Aspoň na chvilku? prosí Jakub.
Božena Navrátilová zavrtí hlavou, ale usměje se vděčně.
Celá rodina ji jde vyprovodit i Matýsek v náručí Andrejky, jako by pochopil, že nastává loučení. Božena mezi rty vsune dva prsty, ostře pískne. První taxi prudce zastaví u obrubníku.
Tak jedem, zeťáku, odvezeš mě na nádraží! rozhodne babička, políbí Lenku, Andrejku a s úsměvem se usadí dopředu.
Taxikář užasle zírá na babičku, která ho přivolala neobvyklým způsobem.
Co tak koukáte? zabručí Jakub. Nikdy jste neviděl pořádnou ženskou?
Drobná babička zatřese šedivými kudrlinami, rozesměje se a vesele si s Jakubem plácnou dlaněmi.

Rate article
Add a comment