Křupnutí suché větve pod nohou Vánka ani nezaregistroval – celý svět se mu v tu ránu převrátil narub…

Dobré zprávy

Křupnutí suché větve pod vlastní nohou Vašek vůbec nezaregistroval. Jako kdyby se celý svět převrátil vzhůru nohama, roztočil kolem něj duhový kaleidoskop a v další vteřině vystřelil milionem barevných hvězdiček. Ty se okamžitě všechny slily do bodu v jeho levé ruce těsně nad loktem.

Au Vašek se chytil za poraněnou ruku a okamžitě začal sténat bolestí.

Vašku! jeho kamarádka Hanička přispěchala rychle k němu a s běhu padla na kolena před kluka, bolí to moc?

Ne, jasně, je to parádní! sykl Vašek ironicky, snažíc se přitom nebrečet.

Hanička natáhla dlaň a velmi opatrně pohladila Vaška po rameni.

Nech toho! vyjel na ni najednou ostře, oči se mu zableskly, bolí to! Nesahej na mě!

Vaškovi bylo dvojnásob líto. Zaprvé, nejspíš si zlomil ruku a teď ho čeká měsíc s nudnou sádrou a posměšky od kamarádů. Zadruhé, na ten strom lezl sám, jen aby Haničce ukázal, jaký je borec, silný a odvážný. S první věcí se nějak smířit dokázal, ale druhá ho neskutečně štvala. Ještě se před tou holkou ztrapnil a teď ho místo obdivu ještě lituje! To tak… Zvedl se, přidržel si zraněnou ruku a rázným krokem zamířil směrem k nemocnici.

Vašku, nebuď smutnej, Vašku! cupitala vedle něj Hanička, snažila se kluka povzbudit všechno bude dobrý, Vašku, fakt že jo, všechno bude v pohodě!

Dej mi už pokoj, zarazil se, pohledem ji sjel znechuceně, uplivnul si co bude dobrý? Nevidíš, že mám zlomenou ruku? To fakt nechápeš, nebo co? Jdi domů, už mě štveš!

Na to se otočil a pokračoval po chodníku dál, aniž by se za ní ohlédl. Hanička zůstala stát, velkýma šedo-zelenýma očima mrkala a pořád šeptala to samé:

Všechno bude dobrý, Vašku Všechno bude dobrý

***

Pane inženýre Vášku Nováku, pokud do čtyřiadvaceti hodin neuvidíme převod peněz, budeme hodně zklamaní. Jo, a zapomněl jsem zmínit na zítra hlásí silné náledí, tak doporučuju dávat bacha za volantem. Víte, jak to je, auta kloužou a Ty nehody jsou hrozná nepříjemnost, stát se to může každýmu. Mějte se hezky.

Hlas v telefonu zmlkl a nastalo ticho. Václav telefon odhodil na stůl, zabořil prsty do vlasů a opřený o opěradlo židle těžce vydechl.

Kde já na to mám teď ty peníze vzít? Ta platba byla plánovaná až na další měsíc

Po chvíli zase popadl mobil a začal vytáčet číslo.

Olgo, dokážeme dneska poslat našim partnerům z holdingu peníze za ty stroje?

Ale pane Nováku

Jde to nebo ne?

Jde, ale potom budou problémy se splátkovým kalendářem

Kašlete na to! To později nějak vyřešíme! Pošlete to dneska!

Dobře, ale později nás

Ani ji nenechal domluvit, položil a vzteky bouchnul pěstí do opěrky židle.

Zatracení pijavice

Najednou ucítil, jak ho po rameni jemně pohladila něčí ruka. Lekl se, nadskočil.

Sáro, prosil jsem tě, abys za mnou do pracovny nechodila, když pracuju, že jo?

Jeho manželka Sára ho lehce políbila na ucho, dlaní mu projela vlasy.

Vašiku, hlavně se nenervuj, ano? Všechno dobře dopadne.

Už mě s tím svým všechno bude dobrý neštvi! Jestli mě zítra odprásknou, bude ti taky fajn?

Vstal ze židle, chytil Sáru za zápěstí a odstrčil ji od sebe.

Co jsi tam vůbec dělala? Vařila jsi guláš? Tak běž zpátky a neruš mě! Už takhle mi není dobře!

Sára si jen povzdechla a šla ke dveřím, na prahu se otočila a znovu tiše zašeptala ta tři slova.

***

Víš teď tady ležím a všechno se mi vybavuje

Stařec pootevřel oči a zadíval se kalným pohledem na svou zestárlou ženu. Ta její kdysi krásná tvář byla celá v jemných vráskách, ramena se jí skláněla dolů, držení těla už dávno nebylo tak rovné. Pořád ho držela za ruku, něžně mu opravila kanylu na předloktí a tichounce se usmívala.

Když jsem byl v průšvihu, když jsem balancoval mezi životem a smrtí, když se děly ty nejhorší věci pokaždé jsi přišla a řekla to samé. Ani nevíš, jak mě to štvalo. Někdy bych tě za tu tvoji naivitu a opakování nejradši uškrtil, pokusil se pousmát, ale rozkašlal se. Když to přešlo, pokračoval, kolikrát jsem si zlomil ruce, nohy, vyhrožovali mi smrtí, všechno jsem ztratil, padl na dno, kam se málokdo vrátí, a ty mi celou dobu říkala jediné: Všechno bude dobrý. A představ si, ani jednou jsi mi nelhala. Jak jsi to mohla vždycky vědět?

Ale kdepak, Vašku, tiše si povzdechla stará žena, copak myslíš, že jsem ti to říkala kvůli tobě? Já tím uklidňovala sebe. Vždyť já tě, blázne, celý život milovala jak blázen. Ty jsi byl moje všechno, můj život. Když se ti něco stalo, srdce se mi obracelo naruby, kolikrát jsem naplakala potoky slz a probděla celé noci A pořád jsem si opakovala jediné: I kdyby padaly šutry z nebe, když je naživu, všechno je v pohodě.

Stařec na chvíli zavřel oči a pevně sevřel její ruku.

Tak takhle to bylo A já na tebe kolikrát ještě nadával. Odpusť mi, Sáro. Já to nevěděl Celý život s tebou a ani jsem na tebe pořádně nemyslel. To jsem teda byl blbec, co?

Sára nenápadně setřela z tváře slzu a naklonila se nad muže.

Vašku, prosím tě, netrap se

Chviličku zůstala v klidu, soustředěně se dívala do jeho očí a pak pomalu položila hlavu na jeho klidnou hruď, tiše hladíc chladnoucí dlaň.

Všechno BYLO dobrý, Vašíčku, všechno BYLO dobrýV pokoji bylo najednou naprosté ticho. Venku za oknem jemně poletoval první sníh, lampy kreslily na stěnu za postelí oválné zlatavé skvrny. Hnědé, zimou vysušené větve stromů vrhaly pomalé stíny a v té tiché chvíli se zdálo, že hodiny přestaly tikat.

Sára vnímala konečně pravidelný klid Vaškových posledních dechů. Vzpomínky se jí rojily v hlavě jako hejno ptáků pach letních malin, děravé boty po výpravě do hor, šepot starých hádek i smíření. Lehounce ho znova pohladila po ruce, vnímala, jak její dotek přijímá, naposledy v životě, beze slov.

A potom, právě ve chvíli, kdy si všimla, že jeho ruka už je studená, že jeho dech odletěl někam dál, pohladila ho po šedivých, zcuchaných vlasech a zašeptala do ticha, jen pro ně dva:

Všechno bude dobrý, Vašku. Všechno je dobrý.

A ten klid z jejich tiché, společné věty zaplavil pokoj až po samé stropy. Jako by v tom posledním slově bylo celé dětství, všechny strachy, pády, lásky i přežitá neštěstí v pevném přesvědčení, že skutečný domov je tam, kde tě někdo drží za ruku a šeptá, že všechno bude dobré. I když už není proč se bát.

Rate article
Add a comment