Jeden můj kamarád, jmenuje se Martin Šimek, si vždycky přál žít pohodlně na cizí účet. Snažil se za každou cenu zalíbit jedné dívce z bohaté rodiny. Bylo mi jasné, že ji nemiluje a že z takového manželství nebude nic dobrého. Martin byl ale přesvědčený, že bohatá manželka je klíčem k jeho šťastnému a bezstarostnému životu. To by dávalo smysl, kdyby dívka sama uměla vydělávat peníze. Ukázalo se ale, že rodina byla bohatá hlavně díky její matce, která vlastnila několik velkých obchodů v Brně.
Zkoušel jsem si s Martinem promluvit:
Myslíš, že budou podporovat někoho, kdo je líný? Je lepší být samostatný, mít svoji práci. Ale no tak, máme dítě na cestě! Důvěřují mi úplně! radovala se přítelkyně.
Nedokázal jsem to pochopit. Nebylo mi to správné, dělat něco takového vlastní přítelkyni. Muž má přece živit rodinu a pracovat.
Po nějakém čase jsem si říkal, co asi dělá. Zeptal jsem se ho, kde pracuje. Ukázalo se, že ani on, ani jeho žena nic nedělají, jen celý den sedí doma, hrají hry na počítači, dívají se na pořady nebo spí. Její maminka je živí. Trochu jsem mu to dokonce záviděl, Martin vlastně získal, co chtěl.
Tchyně je bohatá, my nebudeme nikdy muset pracovat. Martin byl spokojený a chlubil se svým pohodovým životem.
Možná by to tak pokračovalo ještě dlouho, jenže pak se začaly objevovat problémy ve firmě a příjmy se snížily na několik desetin. Tchyně byla nucená nabídnout dceři i zeťovi práci.
Od naší poslední schůzky uběhl měsíc, když mi najednou Martin volal: s nervózním hlasem mě žádal, jestli bych mu nemohl na dva týdny půjčit sto tisíc korun.
Hledám si práci. Absolvuji pohovor, dostanu zálohu a vrátím ti peníze. Jsme úplně na dně. svěřil se smutně.
Tak skončil jeho bezstarostný život. Od té doby jak on, tak jeho žena začali pracovat. Peníze mi vrátil. Tak skončil jejich příběh bohaté rodiny. Člověk se nesmí spoléhat jen na ostatní, ale musí být samostatný a postavit se na vlastní nohy. Jen tak může být v klidu a šťastný.