„Kde jsou moje čisté ponožky? Na to si musíš dávat pozor!“ – zvolal můj manžel

Dobré zprávy

Můj otec si vždycky prál ponožky sám. Považoval je za svou osobní záležitost a nikdy by nedovolil, aby je maminka prala za něj připadalo by mu to trapné. Dával si záležet, aby ponožky a spodní prádlo byly vždy čisté a pečlivě upravené.

U nás doma to však fungovalo jinak. Můj manžel, Pavel, si nikdy s praním ponožek hlavu nelámal. Neviděl důvod, proč by se měl s nimi zdržovat ručně tvrdil, že stačí vše hodit do pračky a následně pověsit na sušák. Prý je úplně jedno, kdo se o to postará.

Tak jsme žili, každý po svém. Jednoho dne se však stalo, že Pavel najednou neměl žádné čisté ponožky. A hned z toho udělal problém samozřejmě můj.

Ponožky se už dávno nezašívaly, protože bylo snazší koupit nové v obchodě na náměstí za pár korun. Když vidím ponožky s dírou, letí rovnou do koše. Vypadá to, že těch nepoškozených mu už moc nezbývá.

Kdyby byly ponožky v koši na špinavé prádlo, klidně bych je vyprala. Nemůžu přece běhat po bytě a hledat je v každém koutě. Špinavé věci mají být v koši na prádlo! odpověděla jsem mu na jeho stížnost.

Je to tvoje práce postarat se, abych měl čisté a vyžehlené oblečení, prohlásil.

A tak jsem zjistila, že ponožky mého manžela jsou najednou mojí starostí. Nikdy předtím mě nenapadlo, jak se tahle práce rozděluje doma, dokud se to nestalo úplně samozřejmé.

Rate article
Add a comment