Cizí nevěsta Valerka byl opravdu žádaný – nikdy si nedělal reklamu v novinách ani v televizi, ale …

Dobré zprávy

Cizí nevěsta

Vladimír byl mezi lidmi v Brně skutečným fenoménem. Nikdy nedával inzeráty do novin, nikdy se neobjevil v televizi, a přesto se jeho jméno se šířilo jako lavina, jak se u nás říká od pusy k puse. Potřebujete moderátora na koncert? Žádný problém! Oslava narozenin nebo svatba? Skvěle! Dokonce jednou moderoval i rozloučení s předškoláky v mateřské škole a všechny maminky z něj byly naměkko!

Začalo to úplně obyčejně. Kamarád měl svatbu, objednaný moderátor se doslova ztratil utopil žaly v alkoholu, jak později vyšlo najevo. Nebyl čas shánět někoho jiného, a tak Vladimír vzal mikrofon do ruky sám.
Ve škole hrával v ochotnickém souboru, navštěvoval divadelní studio Dialog, na univerzitě byl nedílnou součástí Studentského majálesu i legendární brněnské recesní show. Tenkrát to byl improvizační majstrštyk a hned v sále za ním přišli dva lidé s prosbou, ať povede i jejich slavnosti.

Po univerzitě nastoupil Vladimír do jednoho z vědeckých ústavů, kde bral směšné peníze. První kšefty jako moderátor mu vyrazily dech za večer vydělal takřka to, co v institutu za měsíc! A navíc ho to opravdu bavilo. Nějaký čas to zvládal oboje a brzy jeho příjmy z moderování desetkrát převýšily vědeckou výplatu.

Po roce to Vladimír nevydržel: dal výpověď, kupil si pořádné ozvučení, založil živnost a začal se naplno věnovat zábavě. K tomu ještě chodil na hodiny zpěvu hlas a sluch měl od přírody. Brzy se stal zpívajícím moderátorem a třikrát týdně zpíval v jedné restauraci na Konečného náměstí.

Vladimírovi už bylo třicet. Byl pohledný, celkem zabezpečený a v Brně uznávaný jako schopný zpěvák, DJ a moderátor. O ženění neuvažoval, proč taky? Holky mu doslova padaly k nohám, stačilo mrknout! Jenže kamarádi se ženili, rodily se děti a Vladimír v sobě začal nacházet touhu po klidném domově. Jenže nebylo s kým! Ty, co o něj stály, ho zajímaly jen na chvilku. Chtěl jednou a navždy.

“Potřebuju si najít nějakou studentku, vychovat si ji podle sebe, a až jí bude osmnáct, vzít si ji. Bude dokonalá!” říkával v legraci.
Začal proto brát poptávky na maturitní plesy, v naději, že mezi studentkami najde tu pravou. Ale moderní děvčata v jeho očích nesplňovala představy. Přesto nepřestával lovit a sám sobě říkal, že vyhlíží vzácné zvíře. V tu chvíli se ale na něj osud pořádně zasmál.

Nejdřív nic nenasvědčovalo změně. Zavolala mu nějaká paní: Sháníme moderátora na svatbu. Máte volno 17. června?
Měli schůzku. A podle Vladimíra tehdy poprvé opravdu zažil, jak se někomu podlomí kolena. Žena, která se představila jako Ksena, byla neuvěřitelně krásná. Mluvila věcně a jasně a Vladimír na ni zíral jaké má štěstí ten, kdo ji získal! A byla nejen krásná, ale očividně i velmi inteligentní, což byla vzácnost. Tipoval jí kolem dvaceti pěti let. Jenže během hovoru naznačila, že bývala svazáčkou, takže jí muselo být přes čtyřicet!

Domluvili vše, podepsali smlouvu Vladimír si na tom trval: Podávání daňového přiznání, znáte to, potřebuju mít všechno papírově.
V duchu si říkal, že si vlastně jen potřebuje dokázat, že Ksena není sen.

Náhle jí zacinkal telefon: Á, přijel pro mě ženich. Nechcete mě svézt?
Odmítl, ale šel ji vyprovodit. Tak to dělal vždycky, když přicházeli mladí odděleně mohl si je v klidu omrknout. Tentokrát za tím však byla žárlivost a závist. A ženich ho šokoval: neměl čtyřicet, byl mladší než Vladimír sám.

Ksenko, všechno v pořádku?
Ona se jen usmála: U mě vždycky.
Mladík vystoupil z auta, natáhl ruku: Vy budete moderovat naši svatbu? Slyšel jsem jen chválu, Slaďa o Vás básnil! Já jsem Robert, ženich.
Vladimír měl hroznou chuť toho Roberta, ženicha zfackovat, ale jen mu podal ruku: Těší mě, Vladimír.

Od té chvíle neměl Vladimír klid ani spánek. Každou chvíli si hledal záminku, aby Ksenu slyšel. Svatba se blížila a jemu se zdálo, že se zblázní. Kamarád, kterému se svěřil, škádlil: A co ty studentky?

Ale Vladimír jen mávl rukou: Na studentky se můžu vykašlat! Ksena je jedinečná žena, nechci nikoho jiného.
Tak jí to řekni, radil kamarád. Zbláznil ses? Vždyť se vdává miluje ho! A co by se mnou, se svými pitomými city, dělala?

Občas přišel veselý Robert: Ksena vás pozdravuje, mám vám něco předat
Vladimír ho v tu chvíli doslova nenáviděl. Přemýšlel, že svatbu odmítne a zkazí si reputaci. Ale jak by pak mohl Ksenu ještě někdy vidět? Vždycky nakonec ustoupil.
Dva dny před svatbou se Ksena zastavila u Vladimíra dokončit scénář, aby všechno bylo tip ťop. V kanceláři se opravovalo, proto byli u Vladimíra doma. Povídali, smáli se, byli ve svém živlu. Nakonec si přiťukli šampaňským na krásnou svatbu, a Ksenka s úsměvem souhlasila.

Večer se Vladimír konečně osmělil a políbil ji. A k jeho šoku mu polibek vrátila. V hlavě mu to vřelo.

Ráno se Vladimír probudil sám. Ksenka nikde, ale v polštáři ještě voněla její vůně. Takže to nebyl sen Chvěl se napětím, co bude se svatbou. Zavolal jí: Ahoj
Ahoj! Promiň, že jsem odešla po anglicku máš chápat, svatba už zítra!
Tak ona opravdu bude? zeptal se tlumeně.
Jasně! Proč by nebyla? Všechno je pořádku!

V tu chvíli měl pocit, že ženy jsou neuvěřitelně cynické. Jak může v klidu hledět do očí svému ženichovi? Hledal, co dělat svatbu zrušit? Nakonec sám přiznal stejně ji potřebuje, byť by byla jakákoli.

Na svatbu dorazil dřív, dekoratérky právě finišovaly se sálem. A pak
Najednou se k němu přiřítila Ksena.
Ahoj, utekla jsem po obřadu, hrozně jsem tě chtěla vidět, zářivě se smála. Co se děje, Vladimíre?
Nerozumím fakt jsi měla obřad a teď jsi tady?
No jo, ty můj blázne. Proč bych se courala po Brně s mladými, když můžu být s tebou? To tě netěší?
Moment, s jakými mladými? Vždyť ty ses dnes vdávala, ne?
Ksena nechápavě koukala. Pak vyprskla smíchy tak upřímně, že i on se musel smát.
Vůbec ne! To je moje dcera, Káča! Studuje v Praze a teď se vrátila, včera přiletěla. Já že bych se dva dny před svatbou vyspala s někým jiným? Díky za důvěru
A konečně mu to došlo. Nikdy neřekla já nebo my, vždy nevěsta s ženichem. A Robert jí nikdy neřekl Káčo, jen Kseno a vykal jí. Jak si toho mohl nevšimnout dřív No, naštěstí včas položil otázku nejdůležitější:
A ty ty jsi volná? zeptal se a když kývla, vyklopil:
Vezmeš si mě? Prosím

Svatba byla nádherná, Vladimír perlil a hosté byli nadšení. Novomanželé za ním přišli poděkovat:
Děkujeme, byl jste úžasný. Nevíme, jak se vám odvděčit.
Já už se s ním rozloučím osobně, usmála se Ksena. Jděte, už na vás čeká limuzína. Já tady dohlédnu na všechno ostatní.

Vzniklo mezi příbuznými pozdvižení Vladimír si bere ženu o devět let starší! Zpočátku byli opatrní, ale když ji poznali, shodli se:
No, vždyť do takové se člověk musí zamilovat!

A nakonec: Ksena a Káča se staly mámou a dcerou a už dva týdny po sobě obě rodily. A já si z toho vzal, že někdy hledáme ideál daleko, a ono nám to nejdůležitější stojí přímo před nosem. Stačí mít oči otevřené.

Rate article
Add a comment