Můj kamarád, jmenuje se Stanislav, vždycky toužil po pohodlném životě na účet někoho jiného. Moc se snažil zavděčit dívce, která pocházela z bohaté rodiny. Bylo mi jasné, že ji nemiluje a sňatek z toho nic dobrého nepřinese. Stanislav si ale myslel, že bohatá manželka bude klíčem k jeho šťastnému a bezstarostnému životu. To by se dalo vzít, kdyby ta dívka sama uměla vydělávat peníze. Ukázalo se totiž, že rodina té slečny byla zámožná díky její matce, která vlastnila několik velkých obchodů v Brně.
Snažil jsem se s kamarádem domluvit:
Asi si nemyslíš, že budou podporovat lenocha. Je lepší být samostatný a mít vlastní práci.
Ale no tak, máme na cestě dítě. Důvěřují mi na sto procent! radoval se Stanislav.
Já tomu nerozuměl. Není správné tohle udělat své partnerce. Prostě to není fér. Chlap má pracovat a postarat se o svou rodinu.
Po nějaké době mě zajímalo, jak se mají. Zeptal jsem se, kde pracuje. Ukázalo se, že ani on, ani jeho žena Nikolka nedělají nic jiného, než že jsou doma. Celé dny proseděli u počítače, dívali se na televizi nebo spali. O vše se jim starala tchyně. Upřímně, trochu jsem mu záviděl, protože Stanislav dosáhl toho, po čem vždycky toužil.
Matka mé ženy je velmi bohatá, nikdo z nás už nebude nikdy muset pracovat, chlubil se Stanislav spokojeně a užíval si života.
Možná by to tak pokračovalo dál, ale najednou přišly problémy s podnikáním, příjem rodiny několikrát klesl. Tchyně byla nakonec nucena nabídnout dceři a zeti práci v jednom ze svých obchodů.
Už uplynul měsíc od naší poslední schůzky. A tehdy mi zazvonil telefon: Stanislav mi s nervózním hlasem volal, jestli bych mu na dva týdny nepůjčil 120 000 korun.
Hledám si práci. Až projdu pohovorem, dostanu zálohu a vrátím ti to. Jsme úplně na mizině, říkal smutně kamarád.
Tak skončil jeho bezstarostný život. Od té doby začali oba, on i Nikolka, chodit do práce. Peníze mi vrátil. Tolik k pohádce o bohaté rodině. Člověk by se neměl spoléhat na jiné, ale být samostatný a stát na vlastních nohou. Jen tak se může cítit v bezpečí a skutečně šťastný.