Do letadla nastoupila velmi přitažlivá mladá žena s výrazným sebevědomím. Na tváři měla obrovské sluneční brýle a přes rameno jí visela drahá značková kabelka. Když došla ke svému místu, všimla si, že bude sedět vedle staršího pána s prostým vzhledem čistá, ale očividně už ošoupaná košile a boty, které za sebou měly dlouhou cestu životem.
Jakmile se usadila, okamžitě zavolala stevardku.
Můžete mě přesadit jinam? řekla chladným a strohým hlasem. Nemůžu cestovat vedle někoho takového Podívejte se, jak je oblečený, ty staré boty. Zasloužím si lepší společnost.
Stevardka, překvapená jejími slovy, zachovala klid.
Promiňte, paní, ale v ekonomické třídě už jsou všechna místa obsazená.
Mladá žena nespokojeně vydechla a otočila se ke stěně letadla, očividně rozladěná.
Starší pán jen sklopil pohled. Ani slovo. Ani náznak reakce.
Stevardce bylo celá situace nepříjemná, a tak šla do pilotní kabiny, aby kapitánovi vysvětlila, co se stalo. Kapitán si ji pozorně vyslechl a s jemným úsměvem přikývl.
Nechte to na mně. Hned to vyřešíme.
Za několik minut se stevardka vrátila s vlídným úsměvem.
Paní, kapitán schválil přesunutí na jiné místo. Omlouváme se, že jste musela cestovat vedle tak nevhodného člověka.
Mladá žena se samolibě narovnala, popadla kabelku a už si představovala, jak si užívá pohodlí první třídy větší prostor pro nohy, pohárek vína v ruce.
Ale stevardka se pak obrátila ke staršímu pánovi a s respektem řekla:
Pane, mohl byste mě prosím doprovodit? Kapitán vás zve do první třídy.
V letadle na chvíli zavládlo ticho.
Pak, jako by všichni zadržovali dech, celá kabina propukla v potlesk.