Poslouchej, jestli ji okamžitě nevyhodíš z této restaurace, postarám se o to, aby tě už nikdy v žádné české restauraci nezaměstnali. Ten zmetek tu nemá co dělat!

Dobré zprávy

Byl pátek. Lenka měla za sebou náročný den. Musela uzavřít několik obchodních smluv a čekalo ji jednání s vedením firmy. Lenka měla ukazovat možnosti bydlení potenciálním nájemcům. Rozhodla se, že si po pracovním týdnu zaslouží večeři v restauraci.

Restaurace byla vyhlášená podnikem v centru Prahy. Lidé zde často slavili narozeniny a před vchodem stály jeden vedle druhého drahé nové vozy. Malý předkrm tu stál pomalu jako pěkné nové společenské šaty. Ale proč si to čas od času nedopřát? Vedoucí podniku přišel k Lence, aby ji doprovodil ke stolu. Restaurace nebyla moc plná a v pozadí hrála příjemná hudba. Mladá zpěvačka zpívala klidnou píseň.

Vítáme vás v naší restauraci, rád bych vám doporučil dnešní specialitu, polévku z mořských plodů, řekl jí s úsměvem číšník. Děkuji, zatím bych poprosila jen o sklenici vody, odpověděla Lenka. Ve skutečnosti neměla ani žízeň. Prostě chtěla získat trochu času navíc. Dobře věděla, že je to drahý podnik, ale tohle bylo skutečně příliš! Číslo na účtence snad bude kratší než telefonní číslo. Lenka si všimla, že se vedoucí podezřívavě dívá směrem k jejím bílým teniskám, které už měly to nejlepší za sebou, na ošoupanou černou bundu s odřenými lokty a na kabelku starou snad jako ona sama.

Obsluha restaurace si ji prohlížela a šeptala si mezi sebou, že je určitě bezdomovkyně. Lenka vzala do ruky jídelní lístek a snažila se vypadat zaměstnaně. Krevety ve smetanové omáčce za tolik peněz… Radši bych za ty koruny zaplatila složenky. Tiramisu za půl výplaty? To si radši upeču sama doma. Mohla bych si dát bruschetty se sýrem a hruškou? optala se nakonec číšníka. Zeptám se pana šéfkuchaře, protože jste si vybrala jídlo ze snídaňové nabídky, odpověděl s mírnou nechutí.

Najednou si jí začali všímat všichni v restauraci. Prosím tě, popoháněl manažer číšníka, pokus se hostu naznačit, že nejsou ve stánku na rohu, ale v podniku určité úrovně. Udělej to rychle, mohli bychom kvůli ní ztratit zákazníky. Ale když už sem přišla, je to taky naše zákaznice a měl bych ji obsloužit, snažil se odporovat číšník. Poslouchej mě, jestli ji teď hned nevyprovodíš, postarám se, aby sis už v žádné jiné restauraci práci nenašel. Takové lidi tu nechceme!

Žena u vedlejšího stolu tuto hádku zaslechla. Lenka zatím zápasila sama se sebou, pokoušela se upravit si vzhled, ale moc to nepomohlo. V tu chvíli číšník přinesl na talíři kousek lahodně vonícího pečeného masa s višňovou omáčkou. Aroma se rozlilo celým podnikem.

Promiňte, ale tohle jsem si neobjednala, začala se omlouvat Lenka. Nemějte obavy, to je na účet naší stálé klientky, ukázal číšník směrem ke stolu vedle. Lenka ještě nikdy v životě nejedla nic tak dobrého. Kusy masa se jí mně doslova rozpadaly na jazyku. Podívala se zpátky do jídelního lístku na cenu a byla úplně v šoku! Styděla se a měla chuť jít za tou paní, požádat ji o číslo účtu a slíbit, že jí peníze hned po výplatě vrátí.

Omlouvám se, ale takový luxus si nemohu dovolit. Jsou to vaše peníze a já jsem vám úplně cizí. Proč jste mě vůbec pozvala na večeři? Vaši situaci dobře chápu. Sama jsem podobné peníze nezískala zadarmo. Pocházím z malé vesnice, vychovala mě babička, protože rodiče zemřeli při autonehodě. Vděčím jí za mnohé právě ona mě naučila pomáhat druhým. Dlouho jsem pracovala na různé práce současně a dnes mám vlastní firmu. Nikdy jsem na její rady nezapomněla. Proto jsem se rozhodla vám pomoct, odpověděla žena laskavě.

Když Lenka odešla, zavolala si paní vedoucího podniku k sobě. Jste propuštěný. Tady nikdy nesmíme lidi hodnotit jen podle jejich oblečení. Ta paní byla naše zákaznice, neměl jste žádné právo ji vyhazovat. Omlouvám se, už se to nestane. To už je jedno, od zítřka tady končíte. Nechci ve své restauraci lidi bez špetky empatie.

Rate article
Add a comment