Kdo spal v mojí posteli a zmuchlal ji… Příběh o manželově milence, která byla jen o pár let starší n…

Dobré zprávy

Kdo to ležel na mojí posteli a zmačkal ji Povídka.

Milenka mého muže byla jen o chlup starší než naše dcera buclaté dětské tváře, důvěřivé oči, piercing v nose (když jednou Klára chtěla taky, táta zuřil a rázně to zatrhl). Na takovou se nedalo zlobit Ivana zírala na její holé namodralé nohy, krátkou bundičku a měla chuť jí říct jedovatě: Jestli mu chceš rodit děti, kup si pořádnou zimní bundu a pod džíny si vezmi punčochy! Jenže mlčela. Ivana prostě předala Lucii klíče, popadla dvě tašky zbylých věcí a vyrazila na tramvajovou zastávku.

Ivano, prosím vás, co je to za věc pod kuchyňskou deskou? zavolala na ni dívka ode dveří. Tam máte ukládat nádobí?

Ivana se neudržela a odpověděla naposledy: Obvykle tam schovávám mrtvoly manželových milenek, ale talíře tam mýt můžeš.

Odpověď už neslyšela, a dokonce ani nepohlédla na zděšený výraz Lucie. Spokojená sama se sebou scházela po schodech dolů. Tak to je všechno, dvacet let života – jako když ho hodíš do Vltavy.

Nejprve se o Lucii dozvěděla dcera. Jednoho dne Klára zůstala doma místo školy, nemyslela, že tam někdo bude, ale načapala mladou vílu, jak pije horké kakao z její oblíbené hrnečku. Vzhledem k tomu, že dívka měla na sobě jen pár kousků a z koupelny se ozývalo šplouchání otce, Klára ihned dala dohromady dvě a dvě a zavolala Ivaně: Mami, asi má táta milenku, má na sobě moje bačkory a pije z mého hrnečku!

Přesně jako v pohádce, pomyslela si Ivana. Dcera tehdy nebyla zlomená kvůli otcově zradě, ale proto, že cizí ruce sahaly na její věci. Kdo ležel na mé posteli

Na rozdíl od Kláry to Ivana vzala s větší lehkostí. Jistě, její sebevědomí utrpělo dívka byla mladá a krásná, ona sama si nesla kila navíc, celulitidu a další typické čtyřicátnické radosti. Ale zároveň cítila úlevu kolik let ji trápily noční hovory, nepravidelná práce, účtenky z kaváren, kam ji muž nikdy nevzal A chytit ho s milenkou se jí nikdy nepodařilo, Tomáš vše zařídil tak obratně, že se nakonec cítila vinená za podezření.

To je poprvé, nestydatě lhal Tomáš. Nevím co se stalo, jako by mi na hlavu spadla kometa.

Tou kometou byla pokojská z hotelu, kde měl služební cestu. Dvacet let, hezká tvářička, ale jinak nic zvláštního. Moc rozumu zřejmě neměla, když se za Tomášem vypravila až do Prahy, kde si za našetřené koruny pronajala špinavý pokojík. Takže se scházeli u nás tu si umyla vlasy, tam vyprala pár triček. Ivana se jen divila, proč se jí pořád spouští rychlý režim pračky místo běžného smíšené prádlo.

Byt patřil Tomášovi, zdědil ho od otce před svatbou, a když se Ivana rozhodla podat žádost o rozvod, musela se s dcerou vystěhovat do malého panelového bytu po babičce na Libni. Klára zuřila jak bude jezdit do školy?

Tak tu s námi zůstaň, navrhl Tomáš. Hned dostal další várku sprostých slov. No, aspoň dcera má odvahu říct mu, co si myslí.

První týdny byly opravdu podivné nové tramvaje, nové večerky, do práce i školy trvalo hodinu. Ale zvykly si, Ivana našla jinou práci, Klára nastoupila na obchodní akademii blíž k domu. Smutnit nebyl čas praktické starosti a maturity je držely nad vodou, a když těžkosti pominuly, nebylo proč se trápit nad minulostí.

Lucie ještě párkrát volala jak dlouho péct koláče, kam dát tabletu do myčky Jednou dokonce přijela přivezla zapomenuté fotografie, nutné ke školnímu albumu. Tomáš se nedokázal (nebo nechtěl) ukázat, Ivana ležela s angínou, a Klára odmítala jet do starého bytu, protože je to prý toxické prostředí a ona potřebuje čistou hlavu na informatiku.

Máte to tu útulné, řekla Lucie nejistě a rozhlížela se po šedivých tapetách a starých lustrech.

Ivana se jen ušklíbla ano, útulně, co dodat. Tam bylo moderně, dvacet let tomu věnovala. Teď ať si to užijí.

A právě na to došlo asi rok po památném dni večer cvakl zámek.

To jdeš za tebou? zeptala se Ivana Kláry.

Ta jen zvedla obočí.

Ve dveřích stála Lucie, uplakaná, s rozmazanou řasenkou a stíny, v ruce sportovní taška.

To se stalo něco Tomášovi? vyděsila se Ivana.

Stalo! popotahovala dívka. Nachytala jsem ho se sekretářkou! Chtěla jsem mu udělat překvapení, když měl být v práci pozdě, a

A znovu se Lucie rozplakala, přikrývala si tvář dlaněmi jako dítě.

A co ode mě čekáš? zeptala se Ivana, s pohledem na narvanou sportovní tašku chápající, co asi bude následovat.

Můžu tu přespat? Nemám žádné peníze. Zítra jedu za mámou vlakem.

A jak pojedeš, když nemáš peníze?

Doufala jsem, že mi půjčíte.

Ivana nevěděla jestli brečet nebo se smát.

Za ni rozhodla dcera.

Vypadni! řekla Klára znechuceně, a přidala pár peprných slov, které u Ivany ještě nikdy nepoužila.

Ivana se na ni zahleděla s výčitkou.

Pojď dál, Lucie, řekla tiše. Je noc, nechci tě vyhnat na ulici.

Pak už to šlo z kopce.

Dcera byla tak rozčílená, že hlásila buď já, nebo ona. Ivana jen pokrčila rameny dělej, jak chceš, už jsi dospělá, klidně běž za otcem.

To tak! Já pojedu ke Katce!

Musela Kláře zavolat taxi, aby mohla přespat u kamarádky. Potom zůstala Ivana s nešťastnou milenkou, léčila ji čajem a kozlíkem lékařským, která za rok v Praze nenašla ani kamarádku ani práci, jen si pořídila nový piercing do jazyka. Peníze jí Ivana půjčila kam by ji asi tak měla poslat. Dokonce ji dovezla na hlavní nádraží, aby se neztratila.

Lucie dlouho děkovala, omlouvala se a slibovala, že začne nový život bude studovat a nechat ženaté muže na pokoji.

Máma vždycky říkala, že to ve mně není. Asi měla pravdu.

Sama ji na vlak neposílala to už bylo zbytečné. S Klárou se udobřily brzy, ale ta stejně nechápala jak mohla máma pustit tu rozvracečku domů. Ivana jí hladila husté vlasy, usmívala se a tiše říkala:

Jednou, až budeš starší, pochopíš.

Tomáš volal za týden. Prý pochopil své chyby, Lucii pustil k vodě a je připravený na šťastné shledání.

Chybí ti čisté košile? odsekla Ivana ironicky.

No, vlastně ano, povzdechl si bývalý manžel. Ona neumí prát, chodím už rok v umaštěných hadrech.

Samozřejmě, že se Ivana nevrátila. Ani se z toho nezlomyslně neradovala. Ale, co si budeme povídat její nálada se změnila: najednou měla v hlavě i srdci lehkost, začala se víc smát. Pořídila si psa, chodila s ním večer na Letnou. Seznámila se s příjemným sousedem a co, že je o deset let starší, ona už taky není holka. Život běžel dál jako podivný vltavský proud ve snu.

Rate article
Add a comment