Václav opustil Annu a děti kvůli jiné ženě. Ale Anna se vzpamatovala z dlouhé deprese – a pak se stalo něco nečekaného

Dobré zprávy

Anna se nikdy nevrací domů z práce s prázdnou náručí. Ráda si po cestě odskočí do samoobsluhy a vezme si malou lahvičku vína na večer, tak na nervy, u večeře. Doma ji čekalo nečekané divadlo: její manžel, Tomáš, si balil kufry, jako by měl odjet na dovolenou do Japonska. Našel sis práci? Máš noční? Jedeš na směnu? ptá se Anna s nadějí. Ne, já odcházím. Kam, prosím tě, jdeš? Vždyť je deset večer! Jsi hluchá? Říkám, že odcházím. Opouštím tě, ty trubko.

Anniny kolena změkla jak rohlíky po akci a sesunula se na židli. Jsi v pořádku? pokýval hlavou Tomáš, zatímco cpal do igelitky slipy. Měli spolu dvě malé děti. Tomáši, jsi nemocný? Já ti porodila děti! Posbírala jsem tě z nádraží, když jsi tam leštil lavičky. Umyla jsem tě, nakrmila, udělala z tebe člověka a ty se válíš doma, zatímco já živím rodinu…

A takhle mi děkuješ? Děti neopustím, ale tebe jo. Už mě nebaví, jak každý večer nosíš domů flaštičku a meleš, že je to jen na chuť. Ale Radka taková není ta nesmrdí chlastem, ale sladkým.

Takže jdeš za Radkou? Víš vůbec, kdo to je? Utekla z Ostravy, nikdo neví proč, celá vesnice to řeší! Jsi natolik naivní, že se s ní zapleteš? Tomáš už ji neposlouchal, vztekle práskl dveřmi a zmizel. Anna byla na dně. Začala pít víc jakože opravdu víc. Do práce šla s bolehlavem, u šicího stroje ji neposlouchaly prsty, nitě lítaly všude, jen ne do jehly. Takhle ubíhaly týdny. Každý večer u vína, občas zapomněla i na večeři pro děti, takže vlastně jedly akorát ve školce.

Domácnost šla do kopru všude smrad z cigaret, plísní v hrncích, děti pobíhaly jak Partizánští běžci po loukách, špinavé jako kominíci. Nakonec přišla paní ze sociálky, zabouchala, a bylo jasno. Děti šly pryč Anně dali poslední šanci. Práce pořád měla, byt taky, stačilo jen dát život do pořádku.

Anna poprosila šéfku, paní Novotnou, o pár dní volna. Ležela na posteli, nemohla vstát. Ale nakonec to vzdala tedy ne víno, to už ne, ale krizi. Pátý den, když konečně dostala chuť na jídlo a pocítila, že by mohla přežít i bez lahve, začala uklízet a zítra šla zase do práce. Místo zabíjení času u vína začala vyvářet a vysávat.

Za pár měsíců jí děti vrátili ale sociálka chodila na čaj často. Anna vydržela. Na alkohol už nevzpomněla, děti měly první místo. A i když se pak doslechla, že Tomáš požádal o ruku Alenu, nehroutila se. Bylo to těžké vždyť mu porodila děti, žili spolu osm let, nikdy žádná svatba ani pořádná rodina.

O pár měsíců později se Tomáš objevil s pořádným monoklem. Anna, promiň Radka totiž neutekla z Ostravy jen tak. Dostihnul ji její manžel. Přišel ke mně, rozbil mi ciferník a Radku odtáhl za vlasy do auta

Tomáši, díky za děti. A taky za lekci, kterou jsi mi dal. Ale zpátky tě nevezmu. Sbohem a šáteček.Tomáš ještě chvíli stál ve dveřích, snad čekal na slitování nebo poslední usmíření, ale Anna mu už patřila dávno jen ve vzpomínkách. S úsměvem, který byl pevnější než kdy dřív, se obrátila ke svým dětem a objala je pevně.

Potom už nebyl čas na slzy ani na staré křivdy. Byly tu úkoly do školy, bylo tu vaření, první jarní květy za oknem a nový klid v srdci. Anna po večerech pletla šály a smála se u prostých věcí. Pomalu si zvykala, že život je sice plný ztrát a loučení, ale taky tichých vítězství, která neoslavuje nikdo kromě ní samotné.

A když jí jednou dcera šeptla do ucha: Mami, teď jsme zase spolu, to je nejlepší na světě, Anna věděla, že opravdovou rodinu nemůže rozbít žádný Tomáš, ani Radka, ani chvíle, kdy padneš na samé dno. Protože někdy stačí jen se odrazit a začít znovu možná o samotě, ale se srdcem, které už se nebojí žít.

Rate article
Add a comment