Já a moje dcera žijeme z výživného, které platí její biologický otec. Je to vina mého bývalého manžela, že si nedokážu najít práci dělá vše, co může, aby mi zabránil v zaměstnání. A i když mě někde přijmou, brzy mě propustí bez vysvětlení. Nemusím se ptát proč, všechno mi je jasné.
Všechny moje starosti začaly ve chvíli, kdy jsem podala žádost o rozvod. Už jsem toho člověka nemohla dál snášet ve svém životě. Pokusila jsem se odejít bez hádek a křiku, ale nešlo to. Manžel byl zásadně proti rozvodu a maloval mi noční můry v každém koutě.
Po rozvodu jsem vzala dceru a odjela na čas k rodičům, do malého městečka u Plzně. Zatímco maminka s vnučkou pekla bábovku, já chodila po okolí a sháněla práci. Nikdy jsem vlastně nic nedělala kromě krátkých směn u pokladny v samoobsluze. Netušila jsem, co jiného bych zvládla. Můj bývalý byl ředitelem velké obchodní sítě a díky jeho známostem jsem všude narážela na zavřené dveře.
Ani v jednom ze supermarketů v našem městě mě nevzali, a když už ano, rychle mě bez důvodu propustili.
Bývalý manžel se jen falešně ušklíbal a tvrdil, že s tím nic nemá společného prý mě vyhodili kvůli mojí nešikovnosti a nedostatku vzdělání. Výživné, které nám posílá, je směšné, ačkoliv jeho plat se pohybuje v desítkách tisíc korun. Já a máma sotva zvládneme s její penzí a s výživným zaplatit elektřinu, jídlo a základní potřeby pro dceru.
Kdykoliv bývalý přijde za dcerou na návštěvu, začne mě před ní zesměšňovat. Říká jí, že její hloupá matka opustila otce, a proto teď musí žít v chudobě, bez hraček a normálního jídla. On, laskavý tatínek, je prý její jediná záchrana.
Pak jí do dlaně vloží hrst peněz a s teatrálně znechuceným obličejem odejde. Zpočátku jsem tomu nevěnovala pozornost, ale dcera je pořád malá a nechápe, jak je možné, že táta má všechnu hotovost a máma je věčně bez. Nedávno začala prosit, že chce bydlet u otce: Táta je hodný a koupí mi všechno, maminko, ty jsi lakomá a zlá, chci být jenom s tátou!
Nevím, jak dlouho to ještě vydržím. Moje nervy jsou v troskách. Máma mě drží, jak může, a šeptá, že to půjde a nějak se domluvíme, ale já si tím nejsem jistá. Bývalý zná každou mojí slabinu a zneužívá mě až do posledního dechu. Nedokážu si představit, jak mám žít dál.
Vše je rozostřené, čas tučná a věta se klopýtá po kostkách ulice, kde mi vlastní stín utíká před očima. Přicházím o dech i o tvář.