Nevítaná – mít děti s různými muži

Dobré zprávy

Mám sousedy, starší manželský pár, u kterých teď žije jejich dcera se třemi dcerami. Jmenuje se Věra říká se, že je vlastně polosirotek, protože už od dětství neměla otce. Všechny tři děti má totiž od různých tatínků. O Věře se povídá, že se poprvé vdávala už v osmnácti letech. Prý do ní byl ten kluk velice zamilovaný a její rodiče nijak neprotestovali, naopak, byli rádi. Kdo by si nepřál, aby jejich dítě bylo šťastné?

Žili spolu zhruba pět let, ale děti se jim nedařilo mít. To začalo samozřejmě všechny v sousedství zajímat. Jak to tak bývá, vina se svedla na Věru. Prý byla do svých osmnácti tak rozháraná, že teď už děti mít nemůže.

S tchyní Věra moc dobře nevyšla pocházela z vesnice a stále svému synovi říkala, že takovou ženu nepotřebuje. Hlavním smyslem ženy je přece přivést potomky. A syn jí nakonec poslechl od Věry odešel. Rozvod už visel ve vzduchu, ale Věra si nechala příjmení. Říkala, že jinak bude jenom další starosti, běhání po úřadech.

Později se seznámila s dalším mužem a najednou otěhotněla. Ukázalo se, že ne Věra, ale její první manžel nebyl schopný mít děti. Jenže na tom už nezáleželo. Dítě přišlo na svět, ale jeho otec o něj nestál, prostě zmizel. Co měla dělat dala dítě zapsat na jméno prvního manžela.

Ani matka Věry nebyla z narození vnuka rozladěná, ba naopak, o vnoučata stála. Časem pak Věra rodičům oznámila, že čeká další dítě. Tentokrát už byla znovu vdaná, což rodiče těšilo. Jenže nový manžel dítě ještě neplánoval. Smůla. Holčička se navíc narodila s vážnými zdravotními potížemi. Otec zpanikařil a odešel, aniž by se vůbec nějak staral o rozvod.

Po nějaké době Věra poznala dalšího muže a rozhodla se pro třetí dítě, i když její rodiče protestovali živit tolik hladových krků není jen tak. Jenže Věra si stála za svým a dítě porodila. Otec se opět ztratil a dceři přepsala příjmení po dalším muži.

Jediné štěstí bylo, že si nakonec dokázala pořídit byt, na který jí rodiče finančně přispěli. Když se pak Věra s rodiči pohádala, pochopila, že si bude muset na tři děti nějak vydělat sama. Rozhodla se žádat o alimenty. Jak to dopadlo? Nikdo z jejích bývalých partnerů se k otcovství nehlásil, jeden utekl, další ji začal dokonce vyhrožovat.

A tak to Věra má. Děti má, ale co z toho? Zase se ocitla v prekérní situaciVěra se však nevzdala. Začala uklízet domy a po večerech šila na zakázku šaty pro místní ženské. Bylo těžké, někdy se jí chtělo brečet, ale stačilo se v noci podívat na spící dcery a všechno dávalo smysl. Po letech už ze sousedů nikdo Věru neřešil. Některé ženy k ní chodily pro radu, jiné zas pro úsměv nebo jen tak na kus řeči.

Dcery rostly a jedna z nich ta prostřední, nemocná jednou Věru v létě objala kolem pasu a řekla: Mami, já bych si jinou rodinu nevybrala. Mám tě ráda. Věra si v tu chvíli uvědomila, že se jí povedlo něco, co nikdy nepovažovala za samozřejmé: být dost dobrou mámou. Ostatní už přestalo být důležité.

A když později seděla večer na lavici před domem a poslouchala, jak se holky smějí, napadlo ji, že štěstí možná nevypadá tak, jak si ho kdysi představovala. Ale i přesto bylo její.

Rate article
Add a comment