NIKDO TI NEUBLIŽÍ
Kde se couráš? zavrčel Lukáš na ženu, když se vrátila domů.
Byla jsem v práci.
Vždyť je dnes sobota!
Ale já pracuju i v sobotu.
Pracuješ, ale peníze žádné.
Sám přece vůbec nepracuješ…
Jen zkus něco namítat! procedil Lukáš skrz zuby a výhrůžně postupoval k ní. Hned běž do obchodu! Doma není ani co k jídlu.
Lukáši, máme už jen dva tisíce korun, do výplaty je ještě týden. Mohls aspoň najít práci, nebo si přivydělat autem jako taxikář.
Já, že budu někoho vozit? Buď ráda, že bydlíš v mém bytě! rozrazil dveře. Tak, a teď hned do obchodu!
***
Slzy tekly Evě po tváři. Jak je to nespravedlivé! Copak může za to, že jim život tak sklouzl dolů? Jsou svoji už čtyři roky. Ze začátku bylo všechno docela dobré. Její i jeho rodiče dali dohromady peníze, aby koupili pěkný dvoupokojový byt. Později naspořili i na auto, sice jen škodovku, ale jaká to byla tenkrát radost. Všechno psali na Lukáše, byl přece hlava rodiny. Evini rodiče žili na vesnici, ale na byt taky přispěli.
Lukáš měl s otcem malý podnik, na živobytí to stačilo. Jenže Lukáš se začal cítit lepší, než je, a kvůli aroganci se všechno pokazilo. Pohádal se s otcem, rok už je bez práce a čeká bůhví na co.
Začal na Evu křičet a později ji i bít. Eva makala šest dní v týdnu, ale stejně to nestačilo. Lukáš na ni pořád křičel, jako by za všechno mohla ona. Už ji napadlo ujet zpátky k rodičům. Ale tam žijí ještě její dvě mladší sestry a nechtěla jim být přítěží.
***
Vyšla z paneláku, utřela si slzy a zamířila do obchodu, ne do nejbližšího, ale do toho vzdálenějšího, kde je levněji a domů se jí nechtělo ani vracet.
Na parkoviště přijelo tmavé SUV, z něj vystoupil muž, trochu kulhal. Eva zahlédla koutkem oka.
Evčo! ozval se veselý hlas.
Rychle se otočila:
Mirek!
Byl to její spolužák ze základky. Mirek byl už od dětství částečně ochrnutý, něco s nohama i rukama. Chodil s nimi do třídy od první až do deváté, a jak si Eva pamatovala, byl polovinu času v nemocnici. Kluci se mu smáli, ale on nikdy nebyl smutný patřil ve třídě i na škole k nejlepším studentům. Po každé léčbě byl trochu šikovnější. Když šel do první třídy, skoro ho přinesli, a maturitu oslavil s dobře procvičeným, i když kulhavým krokem.
A teď vystoupil z nóbl auta, zamával jí a radostně ji obejmul.
To jsi opravdu ty, Evo?! Už jsme tě dlouho neviděli. Před dvěma lety jsme dělali sraz, Jitka ti říkala, ale nebyla jsi…
Byla jsem zaneprázdněná… zamumlala a doufala, že toho nechá.
Jdeš nakupovat? změnil téma Mirek.
Ano.
Tak pojď, já taky.
Odtáhl ji směrem k nejdražšímu supermarketu. Eva se na chvíli zarazila, ještě silněji stiskla kabelku. Mirek hned poznal, o co jde, a když si Evu prohlédl, pochopil víc.
Evo začal opatrně.
Ne, Mirku, tam já nejdu. Promiň.
Vyvlékla se mu a šla do levnějšího obchodu o kus dál.
***
Nakoupila potraviny, pečlivě počítala každou korunu. Venku čekal u svého auta Mirek. Rozhodně k ní přistoupil, vzal ji za ruku, otevřel přední dveře auta a řekl:
Nasedni!
Eva nesla strojově, on si sedl vedle:
Tak co se děje? Povídej!
A ona, se slzama v očích, mu všechno řekla.
Tak od něj odejdi, a je to!
Ale Mirku, kam asi půjdu? Všechno je napsané na něj.
Evo, já jsem jeden z nejlepších advokátů v Brně. Nezáleží, na koho je co napsané polovina ti patří. Vytáhl mobil. Diktuj mi svoje číslo.
Nervózně mu řekla číslo, hned jí zazvonil mobil.
Dnes je sobota, v pondělí podáš žádost o rozvod a já ti řeknu, co a jak. Nastartoval. Dovezu tě domů. Kde přesně bydlíš?
Na Husově, u pošty.
Já se teď nastěhoval do nového baráku tamhle. Ukázal na nový devítipatrový panelák.
***
Zastavili před jejím domem. Vystoupil a otevřel jí dveře:
Tak, rozhodni se! V pondělí ti zavolám. Kdyby se o víkendu něco dělo, hned mi volej.
Mirku, já ho mám strach…
Neboj se! usmál se na ni povzbudivě.
***
Vešla do bytu, v předsíni už na ni vyjel muž:
Kdo to byl, s kým ses vezla autem?
Potkala jsem spolužáka.
Chlap je doma hladový a ty si jezdíš na výlety…
Pak následovaly nadávky a facka.
Eva upustila tašku, rozběhla se s pláčem ze dveří, vyřítila se z domu přímo do Mirkovy náruče.
Nasedni!
Otevřel dveře, posadil ji, a rozjeli se.
***
Eva přišla k sobě až v jeho třípokojovém bytě.
Mirku, kam jsi mě vzal?
Do svého bytu. Tady ti nikdo neublíží, bydlím sám.
Na jejím mobilu se rozezněla dramatická melodie Lukášův hlas:
Kde jsi?!
Začala hádka. Mirek vzal telefon:
Eva dává žádost o rozvod. Byt zůstává jí…
Cože? Kdo sakra jste?
Pokud budete dělat problémy, čeká vás pár let na Borech.
Kdo si myslíte, že jste?
Řekl jsem vše potřebné.
Mirek vypnul telefon a vrátil jí ho. Eva dál plakala.
Klid, Evo! Jdi se dát do pořádku do koupelny, pak dáme kafe a něco k snědku.
Mezitím Mirek připravil čaj a někam volal.
***
Po malém občerstvení, kdy oba skoro nejedli, Mirek rozhodně řekl:
Jdeme si s tvým manželem promluvit!
Ne… polekala se Eva. Já se bojím…
Evo, záleží jen na tobě, jak to celé dopadne, usmál se.
Před domem čekala policejní škodovka. Z ní vyskočil poručík:
Pane doktore Mirkoviči, máme vás k službám.
Podali si ruky, Eva nastoupila do auta.
***
Za pár minut klepali na dveře Evina bytu.
Koho to sem čert nese, ozval se Lukáš.
Jste Lukáš Dvořák? zeptal se policista.
Ano.
Potřebuju vám položit pár otázek.
Lukáš vrhl na Evu zlý pohled a procedil:
Pojďte dál!
Mirek s policistou šli do pokoje, sedli si ke stolu a policista začal psát protokol.
Evo, seber si doklady a všechno, co potřebuješ na první dny.
Mirkův klidný, jistý hlas Evu uklidnil. V poslední době se cítila úplně bezbranná, uštvaná, bez stopy důvěry v lepší zítřek jen výčitky a sprosté řeči od Lukáše. Ani ve snu by ji nenapadlo, že spolužák, kterého vždy považovala za dobrého kamaráda, ji tak podrží. Ve škole dívky snily o princi s bílým mercedesem, ne o klukovi, co kulhá, ač byl hodný.
Sbalila rychle doklady, automaticky je předala Mirkovi usmál se na ni a ona začala balit své věci. V tu chvíli necítila strach věděla, že horší už nebude a že s Mirkem bude v bezpečí. Uvnitř se jí rodil pocit, který dělá lidi šťastnými.
Pane doktore, mám hotovo, řekl policista.
Dobře! Teď potřebuji s panem Dvořákem promluvit sám.
Sedl si naproti Lukášovi:
Poslouchejte, v pondělí vaše žena podává žádost o rozvod. Bude potřeba vaše vyjádření. Nemáte děti, rozvede vás matrika a majetek si rozdělíte spravedlivě.
A když s rozvodem nesouhlasím? A všechny věci patří mně!
Pak Eva podá další žaloby: o majetek a hlavně o týrání. Já jsem předseda krajské advokátní komory v Brně, a věřte, soud bude spravedlivý.
Já si to s manželkou ještě večer vyřídím po svém, ušklíbl se Lukáš.
A kdo říká, že s ní zůstanete sami?
Je to pořád moje manželka, mám právo, aby byla v mém bytě!
V tom případě vás teď hned zadržíme za domácí násilí a skončíte ve vazbě. Eva tady zůstane. Vyhovuje?
Dobře, ať si jde, kam chce, zabručel Lukáš.
Skvělé. V pondělí ráno vás vezmu a všichni spolu zajedeme na matriku.
***
Telefon zazvonil. Eva se s rozzářeným obličejem podívala, volala maminka. Po rozvodu byli jejich vztahy napjaté, rodiče rozvody neuznávali, sami spolu byli přes třicet let.
Ahoj mami! vykřikla radostně.
Ahoj, Evo! maminka zněla ustaraně.
Co se děje? Zníš nějak smutně.
Zato ty jsi šťastná, co? Jsi ráda, že ses rozvedla.
Upřímně, ano! Konečně můžu dýchat.
Je to tvůj život.
Proč jsi volala?
Sára chce taky do města za nějakého kluka. Má jen lásku, žádné jistoty. Rodiče byli u nás, bydlí se dvěma syny ve třípokojovém. Dohodli jsme se na malém bytě napůl, svatba nebude.
Může bydlet u mě, pak se uvidí.
Evo, a kde budeš bydlet ty?
Mami, v jejím hlase byl čistý štěstím, já se znovu vdávám.
Sotva ses rozvedla…
Tentokrát je to na celý život! Jmenuje se Mirek. A já ho opravdu miluju!