Hele, mám sousedy, kteří jsou starší manželský pár, a s nimi bydlí jejich dcera s třemi dcerami. Jmenuje se Radka prý je poloviční sirotek, protože její otec už dávno nežije. Má už tři děti a každé s jiným otcem, víš? O Radce se kdysi říkalo, že se poprvé vdávala už v osmnácti. Tehdy byla do kluka hrozně zamilovaná a její rodiče tomu nijak nebránili souhlasili, protože přece kdo by nechtěl, aby jejich dítě bylo šťastné.
Žili spolu asi pět let, ale nějak jim to neklapalo a děti pořád nikde. Začalo se samozřejmě mlít, kdo za to může a jak už to tak bývá, vina padla na Radku. Mlela se v baráku historka, že prý byla v pubertě taková divoška, až jí to teď zavařilo a nemůže mít děti.
S tchýní taky neudělala Radka žádnou díru do světa babča z malého města pořád hustila do svého syna, že takovou manželku vůbec nepotřebuje, protože hlavní úkol ženské je rodit děti. Syn nakonec dal na maminku a Radku nechal být. Rozvod byl na spadnutí, ale Radka si příjmení nechala prý je to jednodušší, než lítat po úřadech a něco pořád měnit.
No, a pak potkala dalšího chlapa a najednou byla těhotná. Takže chyba nebyla u ní, ale u bývalého manžela. Jenže co naplat chlápka tenhle fakt vůbec nezajímal, vzal nohy na ramena dřív, než miminko přišlo na svět. A co jí zbylo? Malou zapsala na jméno prvního manžela.
Ani doma se jí máma nezlobila, naopak, přála si vnoučata. Za nějaký čas přišla Radka znovu domů s tím, že čeká dítě. Tentokrát byla aspoň znovu vdaná, což její rodiče brali aspoň trochu pozitivně. Jenže nový manžel děti vůbec neplánoval, měl toho plné kecky. Smůla, holčička se narodila s lehkými zdravotními potížemi, a její otec se na to prostě necítil, zmizel beze slova a rozvod ani nezařídil.
Časem se Radka seznámila s dalším chlapem a i když jí rodiče říkali, ať ještě počká, už tak sotva zvládali tři děcka, Radka si stála za svým a třetí dítě chtěla. Po třetím porodu další tatínek zmizel jak pára nad hrncem dcerku pojmenovala zase podle něj.
Aspoň si stihla s pomocí rodičů pořídit menší byt v Pardubicích, jinak nevím, kde by končily. Když se doma zase jednou pohádali, Radce došlo, že bude potřeba někde sehnat nějaké peníze, aby děti nějak uživila. Zkusila požádat o alimenty. Co myslíš? Nikdo o otcovství slyšet nechtěl, někteří si přišli poplakat a jiní jí rovnou začali vyhrožovat…
Takže to je život Radky. Děti má, ale štěstí jako by někde cestou ztratila. Zase se točí v kruhu a těžko říct, jak z toho venJednoho dne, když se Radka vracela domů z práce, sedla si na lavičku před panelákem. Tři holčičky pobíhaly kolem, smály se a házely si šišky. Sousedka z přízemí se na ni usmála a hodila jí bonbónky pro děti. Radka si prohlížela svoje dcery a poprvé po dlouhé době cítila zvláštní klid. Uvědomila si, že i když nemá život podle představ, má něco, co jí nikdo nevezme tři malé holky, které se na ni každý večer těší, hledají její objetí a šeptají jí svá tajemství pod peřinou.
Večer, když uléhaly, nejstarší dcera se otočila: Mami, ty jsi stejně ta nejlepší na světě. Radce se v očích zaleskly slzy, ale tentokrát to nebyl smutek. Jemně je pohladila a přikryla peřinou. Dveřmi prosvítalo tlumené světlo z chodby, a v té chvíli jí došlo, že štěstí možná někdy opravdu zakopneš cestou ale stačí se jen ohlédnout, abys ho zase našla. A tak tichounce, téměř pro sebe, zašeptala: Holky, máme jedna druhou. A dokud to tak je, všechno zvládneme.