Když jsou lidé přátelé, jako dlouholetý manželský pár, dříve nebo později mezi nimi vypuknou neshody. Čím víc lidí, tím více hádek a nevyslovených výhrad.
Jednou mi kamarádka Jana vyprávěla, jak slavili Silvestra s přáteli. Obvykle se scházely tři rodiny v bytě jedné z nich, ale loni jedna rodina odmítla rozhodli se jet na Moravu ke svým rodičům.
Zbylé dvě rodiny se tedy domluvily, že část večera stráví v jednom bytě a část ve druhém, aby to bylo spravedlivé. Jídlo se vždy připravovalo dohromady každý něco donesl, peníze na nákup potravin a pití dali všichni dohromady.
Sešli se, přivedli i děti, a poseděli u jídla až do půlnoci. Najednou si Jana všimla, že hostitelé začali sklízet nádobí a dávat zbytky do lednice. Nejdřív nevěděli, co se děje, ale když domácí vytáhli vysavač a začali uklízet, všem došlo, co je naznačováno prostě už byl čas odejít. Úplně je to zarazilo, v českém prostředí takový jasný signál působí dosti neomaleně, nemyslíte?
Co mě pobavilo, později šli do bytu dalších přátel, kde nikdo nikam nespěchal. Zůstali až do rána, jedli, pili a povídali si bez toho, že by kdokoli naznačoval, že už je čas jít domů.
No, vysavač možná pomohl kamarádovi s úklidem, ale slušnost a přátelství se tím trochu pokazily Doteď o tom přemýšlím, jestli v takových situacích raději mlčet, nebo říct na rovinu: Tak už běžte domů!Možná v přátelství skutečně platí, že někdy je lepší vysavač nechat ve skříni a být raději trochu unavený ráno, než zbytečně ochladit lásku mezi lidmi. Silvestrovská noc má být přece čas, kdy se smějeme i se trochu pohádáme, ale hlavně jsme spolu bez hodin v ruce, s otevřenou náručí. A tak jsme se nakonec naučili brát tyhle signály s nadhledem a nebát se příště říct, co cítíme třeba: Ještě si pojďme dát poslední přípitek ať se nám v novém roce líp odpouští drobné nedokonalosti. Možná tohle je pravé tajemství dobrého přátelství umět odejít i zůstat v pravý čas, a neztratit cestou úsměv.