Z nějakého důvodu si spousta žen myslí, že pokud mají po čtyřicítce a za sebou jeden nebo dva rozvody, je v pořádku vzdát se života. Já jsem přesně ten případ. Byla jsem dvakrát vdaná. Poprvé jako mladá, z tohoto manželství mám dceru. Podruhé jsem se vdávala ve třiceti. Ani jedno z těchto manželství však nevydrželo déle než dva roky. Něco s těmi muži nebylo v pořádku.
Samozřejmě, že i po druhém rozvodu jsem se s muži scházela, ale žádný vztah nakonec nevedl ke svatbě. Teď mi je pětačtyřicet a přestože už toho mám za sebou hodně, stále věřím, že štěstí najdu a někde existuje můj opravdový protějšek. Abych přešel k jádru věci zhruba před měsícem jsem potkal muže na ulici. Jmenuje se Marek, je mu devětačtyřicet. Procházel jsem se v parku sám sebe považuji za distingovaného a pečlivého člověka a rozhodl jsem se sednout si na kávu.
Marek ke mně přišel a začal mě oslovovat. Nebyl to můj vysněný typ, ale působil upraveně a celkem spolehlivě. Seznámili jsme se a koupil mi ještě jednu kávu. Samozřejmě mě zajímalo, jestli má manželku nebo přítelkyni, na což odpověděl dost neurčitě. Bylo jasné, že má nějaký vztah. Přesto jsem ho pozval k sobě domů, abychom si mohli v klidu povídat dál, pozval jsem ho na čaj a na bábovku, kterou jsem si upekl den předtím. Vím, že si můžete říkat, že jsem byl blázen, když jsem si pozval cizího chlapa domů. Jenže nás u toho vidělo několik známých, takže jsem se nemusel bát. Navíc Marek mi rozhodně nepřišel nebezpečný.
Dorazili jsme ke mně do bytu, vešli jsme do předsíně a Marek se rozhlídl a hned se ušklíbl:
Ty máš ale velký byt. Připadá mi, že tam nebyla rekonstrukce takových patnáct let.
Dělal jsem, že nevím, o čem mluví. Ano, poslední malování a opravy proběhly před deseti lety. Ale byt pořád vypadá dobře. Proč mám cpát peníze do zdí a stropů, když můžu investovat do vlastního života? Je to snad špatný přístup?
Přinesl jsem Markovi čaj a bábovku, dali jsme si něco dobrého a on zase začal poukazovat na nedostatky mého bytu. Tak jsem mu na rovinu řekl: A co ti na mém bytě vadí? Proč mě raději nepozveš k sobě? Najednou zmlknul. Pokračování se nekonalo. Odešel a slíbil, že se mi za týden ozve.
Celý týden se neozval, nezavolal, nenapsal ani zprávu. Až v sobotu, pozdě večer, mi napsal, že by rád přišel na návštěvu. Odpověděl jsem mu, že pokud přijde, tak mi musí pomoct s rekonstrukcí. Přijde a bude lepit tapety. Najednou si vzpomněl, že má něco velmi důležitého, na co úplně zapomněl, a prý se mi ozve příští týden. Myslím si, že je ženatý a hledá jen dobrodružství s movitou ženou. To však opravdu nejsem já. Na tom vůbec nezáleží. Důležité je, že jsme měli společné jen příjemné povídání. A já věřím, že pravou lásku ještě najdu. Jsem si tím jistý. A chtěl bych všem ženám poradit: pokud pro vás muž nic neudělá, proč byste o takového stáli?