Janovi se nikdy nechtělo opustit své rodné vesnice a stěhovat se do města. Miloval rozlehlé louky, řeku, pole i lesy, sousedy ze vsi. Rozhodl se věnovat farmaření, začal chovat prasata, maso prodával a snil, že se mu podaří rozšířit byznys. Představoval si, jak jednou postaví velký dům. Auto měl, ale staré a nenápadné, peníze z prodeje babiččina domu vložil do podnikání.
Měl však jednu velkou touhu vzít si Aničku a udělat z ní paní svého vysněného domu. Chodili spolu, Anička dobře viděla, že se Janovi zatím nedaří zbohatnout a dům je teprve ve fázi základů.
A ona byla krásná. Nikdy moc nepočítala s tím, že si bude muset něco v životě vybojovat sama.
K čemu mám krásu, ať se o mě stará manžel, stačí najít takového, co vezme všechny starosti na sebe. Moje krása má přece svoji cenu, říkala kamarádkám.
Jan staví dům a auto má, namítala její kamarádka Lenka, jen musíš počkat, ne všechno jde hned.
Já ale chci všechno hned a až moc dlouho už čekám, trucovala Anička, Jan na to stejně nemá.
Jan měl Aničku opravdu rád, i když cítil, že ona jej tak miluje jen naoko. Doufal, že se to časem změní. Všechno mohlo být jinak, kdyby do vesnice nepřijel Tomáš. Přijel na prázdniny ke své babičce společně s kamarádem. Místní holky ho moc nezajímaly, v místní hospodě se nudil, dokud se neobjevila krásná Anička.
Ze začátku si ho Anička moc nevšímala, ale když zjistila, že je z dobře situované rodiny a jeho otec je uznávaný úředník ve městě, rychle přehodnotila zájem. Tomáš měl zkušenosti, uměl ženy okouzlovat. Často Aničce nosil květiny, a ona věděla, že takové ve vesnici nesežene objednával jí je s donáškou a ona to uměla ocenit.
Jan viděl, jak Anička od Tomáše bere květiny a rozčilovalo ho to.
Neber od něj ty kytky, proč mě provokuješ? zlobil se.
Ty jsi směšný, jsou to jen květiny. O co ti jde? smála se Anička.
Jan si šel k Tomášovi stěžovat:
Nedávej Aničce květiny, je to moje dívka, já s ní mám plány.
Tomáš ho neposlouchal, hádka přešla ve rvačku, kterou naštěstí Janovi kamarádi ukončili. Od té doby mezi Janem a Aničkou vznikla propast začala se mu vyhýbat, on byl na ni uražený. Anička však věděla, že Tomáš zůstane ve vesnici jen měsíc a pak odjede.
Musím něco vymyslet, sbalit Tomáše, odjet s ním do města. Ve vesnici už nic nenajdu. Ale musím si pospíšit, plánovala.
Dostat Tomáše k sobě domů pro ni nebyl problém. Rodiče byli na trhu v Praze, Anička to načasovala tak, aby je rodiče přistihli společně. Znala dobře svého otce byl rázný a neústupný. Když rodiče přijeli, byla rozvláčně rozcuchaná v županu, Tomáš v rozepnutých kalhotách.
Co se tady děje? zeptal se otec podrážděně.
Dcera sklopila oči, Tomáš přešlapoval, bylo jasné, co se stalo.
Tomáši, teď si za naši dceru vezmeš, jinak si mě nepřej! Do pokoje! zvýšil otec hlas.
O čem se bavili není jasné ale už další den vezl otec mladé do města, aby podali žádost o sňatek. Máma Aničky jim zatím připravovala věci k odjezdu do bytu. Zpráva se roznesla vesnicí rychlostí blesku. Jan byl zničený, ale před lidmi to nedával znát.
Tomáš si v duchu nadával.
Proč jsem sem vůbec jezdil nechal jsem se sbalit vesnickou holkou, vůbec není hloupá, je vychytralá.
Aničku lákalo město, štěstí a krásný život.
Budu Tomáše milovat, budu mu rodit děti, ještě bude rád, že to tak dopadlo, snila jen jestli mě jeho rodiče přijmou
Opak byl pravdou, jeho rodiče byli šťastní, že si Tomáš přivedl pěknou, skromnou nevěstu z vesnice. Už měli dost městských zlatokopek, které domů vždycky přivezl. Anička zase uměla dobře vařit a starat se o domácnost.
Jen pojď dál, Aničko, neboj se, buď tady jako doma, vítala ji Tomášova maminka Eva, i tatínek Karel usmíval se mile.
Aničce se opravdu dařilo být dobrou hospodyní. Měli velký byt v Brně, čtyřpokojový, s rodiči Tomáše vycházela dobře, byli na ni hodní. Tomáš začal v Aničce poznávat, že není tak prohnaná, jak si myslel.
Pravda, její plán jak mě k svatbě přiměla byl odvážný, ale skutečně věří, že budeme šťastní, uvažoval Tomáš, i když tomu nevěřil. Sám byl z jiného těsta. No dobře, tak ať to tak je, neptá se na zbytečné věci, ale zpátky na vesnici už nechce, svůj temperament skrývá.
Tomáš plánoval, jak se po svatbě bude dál bavit. V Brně měl hodně kamarádek. Jenže Anička ho jednoho dne u večeře před rodiči zaskočila.
Jsem těhotná, budeme mít miminko
To je skvělé, Aničko, konečně budeme mít vnouče! radovala se Eva, a Tomáš rychle pochopil, že teď už je zbytečné mluvit o tom, že se na dítě necítí.
Brzy byla svatba. Rodiče jim dali byt s novým nábytkem. Po svatbě Anička cítila, že Tomáš není z myšlenky otcovství vůbec nadšený.
Snad se s příchodem dítěte Tomáš změní, pochopí, co je to štěstí, říkala si, netušila však, jak složitou má její muž povahu.
Po svatbě Tomáš často zmizel z domova s vysvětlením:
Mám takovou práci, často jezdím na služební cesty, a Anička mu věřila, nevěděla, co vlastně dělá.
Rodičům si nestěžovala, že manžela doma skoro nevidí, že dokonce občas ani nepřespí a vymlouvá se na služebky. Jen čekala. Vařila mu, chystala pořádek a smutnila. Nejvíce se jí stýskalo po vesnici, po kamarádkách a rodičích. A, co bylo zvláštní, častěji myslela na Jana.
Začala trochu pochybovat, zda udělala správnou volbu. Když se ho zeptala, jestli ji miluje, Tomáš odpovídal vyhýbavě. Eva viděla, že je Anička sklíčená, dobře věděla, že její syn není vzorný manžel.
Narození syna bylo pro všechny radostnou událostí. I Tomáš měl z miminka radost ale jen krátce. Plačící dítě, plenky, probdělé noci ho brzy začaly štvát. Anička byla také unavená, už nestíhala vařit jeho oblíbená jídla, Tomáš před realitou utíkal.
Rychle zjistil, že sňatkem přišel o zájem některých žen v Brně.
K čemu by byl ženatý chlap?
Svoji ženu nikdy neschovával. Ve skrytu duše věděl, že je bez vzdělání a z vesnice.
Kam ji dám do práce, až syn vyroste? Nechci, aby dělala uklízečku nebo prodavačku na tržišti. To by byla ostuda pro celou rodinu. To už bych snad na alimenty vydal míň.
Tomáš měl v Brně dlouhodobou milenku Katku, ta měla vlastní byt, peníze a po dětech netoužila. U ní relaxoval, jezdili na výlety, chodili pařit.
Katko, kdybys věděla, jak mě doma všechno unavuje. Ženu nemiluju, syn mě vytáčí. Pravda, Anička je krásná, ale vesničanka, pořád samý vesnice a krávy. Co s ní kde v lepším Brně?
Aničce začalo docházet, že její představy o životě s Tomášem snad nikdy nevyjdou. Přiznala si, že má podezření na druhou ženu. Domů přicházel provoněn cizím parfémem, občas s fleky od rtěnky; Tomáš byl pořád podrážděný, na Aničku křičel, syna si nevšímal, někdy se dokonce ohnal.
Zavolala mámě, ale ta ji odbyla:
My tě nenutili brát si Tomáše, byla to tvoje volba. Mysleli jsme, že si vezmeš Jana ale jak sis uvařila, tak si sněz. Jestli toho máš dost, vrať se, ale naposled.
Anička byla zničená, navíc jednou v noci, když Tomáš spal, přečetla jeho zprávy s Katkou Vše bylo ještě jasnější. Svěřila se tchyni, ale Eva pouze odvětila:
Pamatuj, když se budeš chtít rozvést, syna ti vezmeme. Znáš, jaké má Karel kontakty, Tomáš je jeho otec, má slušný plat a byt v Brně. Má co synovi nabídnout, zatímco ty bez školy a povolání a peněz nic.
Syn měl horečku, rostly mu zuby, Tomáše už nebavily jeho nářky, čekaly na něj Katčiny zprávy a psala mu, že čeká až přijde. Přestal se ovládat: Dej jim prášek na spaní, jaký jsem ti dal, usnou rychle. Aňa viděla zprávu, když Tomáš na chvíli odešel do koupelny. Zděsila se, co když jim to opravdu dá?
Okamžitě zavolala Janovi a vše mu pověděla.
Přijedu pro tebe, odvezu tě k sobě domů.
Tomášovi rodiče vyhrožovali, že mi syna vezmou.
Neboj se, jen tě straší. Zkus se uklidnit, uspěte oba, ať Tomáš klidně odejde z domu, až půjde, zavolej mi, počkám na tebe poblíž domu.
Aničce se nakonec podařilo uspat dítě i sebe, alespoň předstírala, že spí. Tomáš nahlédl do ložnice, zbalil si věci a odešel. Rychle zabalila pár věcí, vzala syna a volala Janovi. Ten dorazil hned a odvezl ji do svého domu na venkov.
Tomáš se domů vrátil až následující večer a zjistil, že Anička se synem zmizeli. Volal matce.
Ne, synku, Anička u nás nebyla. Utekla? Voláme policii. Eva byla vyděšená.
Mami, nevolej, vlastně jsem rád, že odešla. Už jsem měl dost i jí, i syna. Nech je žít, jak chtějí. dlouho maminku přemlouval, nakonec souhlasila.
Uplynul čas. Jan a Anička se vzali, po rozvodu s Tomášem. Žili v rozlehlém domě ve vesnici a záhy čekali další přírůstek. Anička konečně pochopila, že právě v Janovi našla své skutečné štěstí.