Pro mou maminku je péče o vlastní vnučku naprosto „nemožná“ mise.

Dobré zprávy

Všichni moji kamarádi mají maminky, které bez problémů zvládají pohlídat jejich děti. Ale pro mou mámu je hlídání vnučky naprosto nemyslitelné. Pořád mi dokola opakuje to samé je to tvoje dítě, já už to své vychovala. Moje dcera Anička má pět let a chodí do školky. Před dvěma lety, když mi skončila rodičovská dovolená, jsem byla nucená vrátit se do práce učím na prvním stupni základní školy, takže si bohužel moc volna vzít nemůžu. V takových chvílích bych ji opravdu potřebovala mít nablízku.

Máma má spoustu volného času, hlavně v zimě, když stejně nikam nejezdí. Dny tráví doma dívá se na televizi, povídá si dlouho s kamarádkami po telefonu. Jinak žádné zvláštní povinnosti nemá. Minulý týden jsme byli s Aničkou u oční lékařky a ukázalo se, že má nějaký problém se zrakem. Volal jsem mámě, že musí Anička na deset dní do kliniky. Potřeboval jsem, aby mi ráno s odvozem nebo vyzvednutím pomohla všechno je blízko sebe: školka, klinika, maminčin byt.

Anička je klidné a slušně vychované dítě, což moje máma ví. Neprosí, nebrečí, nehoní se a není s ní nepořádek. Nají se, co dostane. Ale i přes to všechno má máma k Aničce zvláštní odstup. Nedávno jsem ji potřeboval poprosit o pomoc, protože já i manžel jsme před sebou měli pracovní povinnosti.

Bylo by skvělé, kdyby moje maminka mohla u nás pár dní zůstat a pomoct. Ale na to můžeme zapomenout. Naštěstí máme blízko rodinu, co v případě nouze vypomůže. Moje babička bydlí hned vedle, v poslední době už toho moc nezvládá, ale logicky by právě ona byla nejsnazší volbou, než bychom museli za hlídáním platit, protože bydlí hned ve vedlejším vchodě a aspoň bychom s manželkou nemuseli být tolik vystresovaní.

Od té doby, co je máma v důchodu, pomáhám jí finančně. Dávám jí pravidelně peníze a dvakrát měsíčně posílám peníze na nájem celé pokryji já. Když chodíme s manželkou na nákupy, mámu vždy bereme s sebou a ona si své věci platí sama. K svátkům a narozeninám dostává od nás krásné a hodnotné dárky. A přesto máma celé tohle považuje za samozřejmost. Má pocit, že když jsem její syn, je to moje povinnost vozit jí jídlo a starat se jí o byt. Ale já tomu prostě nerozumím! Mé dítě je pouze moje zodpovědnost, neměla by to být starost, kterou na někoho přehodím.

Vypadá to, že v dnešní době už babičky nemají žádnou povinnost pomáhat svým dětem. A přece to některé dělají. Je to podle vás správné? Bolí mě to dost tolik se pro mámu snažím a ona si toho vůbec neváží.

Dnes jsem si uvědomil, že i když rodina by měla držet při sobě, člověk nemá nikdy nic očekávat automaticky. Důležité je pomáhat druhým ze srdce a nepřepočítávat vše na laskavosti, ale nesmíme zapomínat starat se hlavně o své vlastní síly a duševní pohodu.

Rate article
Add a comment