Proto si vlastně nepamatuji svého otce. Vím jen z vyprávění mé maminky, že vše bylo v pořádku, dokud jsem se nenarodila. Otec ji podporoval a pomáhal jí. S rodinou ale žil méně než rok. Hned jak mě maminka porodila, otec zmizel. V té době nebyly mobilní telefony, takže maminka netušila, kde ho hledat. Ani v práci nevěděli, kde je. Bylo to pro ni opravdu těžké období.
Našla si práci. Neměla mě komu svěřit, takže mě brala s sebou všude. Dodnes si pamatuji, jak byla v místnosti, kde pracovala, obrovská zima. Proto jsem byla často nemocná. Později jsem začala chodit do školky a mezitím si maminka našla jinou práci jako uklízečka.
Neměli jsme dost peněz, ale viděla jsem, jak usilovně maminka pracovala. Dělala pro mě všechno možné. Po tom, co udělal otec, rozhodla se žít jen pro mě. Dokončila jsem školu i vysokou a našla si práci. Teď pomáhám mamince. Dělám vše, abych jí ulehčila život a ona byla klidnější. Za všechny ty roky jsem o otci neslyšela ani slovo. Nikdy se nezajímal o můj život.
Jednoho dne jsem ale uslyšela klepání na dveře. Maminka šla otevřít a zaslechla jsem mužský hlas. Vyšla jsem a spatřila starého pána s holí. Maminka se obrátila ke mně a řekla, že je to můj otec.
Plakal a omlouval se. Říkal, že byl mladý a hloupý, a že se bál odpovědnosti. Celou tu dobu žil otec v Praze s jinou rodinou a měl dceru jen o něco mladší než já. Později začal pít a druhá manželka ho vyhodila. Teď, když je starý, ho už nikdo nechce. Jeho dcera ho nepustila zpět domů. Poslední nadějí jsme pro něj já a maminka. A já nevím, co dělat.
Na jedné straně je to můj otec, čekala jsem na něj tolik let. Na druhé straně nás opustil a objevil se jen proto, že potřebuje pomoc. Nejvíc mi je líto maminky, nechci, aby se trápila. Maminka vložila celou svou energii i zdraví do toho, aby se naučila žít sama, a teď se objevil on. Řekla jsem mu, že potřebuji čas, abych si to promyslela. Maminka ke mně jen klidně přistoupila a řekla, že rozhodnutí musí být moje.
A tehdy jsem si uvědomila, že život není jen o odpouštění druhým, ale také o tom, abychom sami byli silní a chránili ty, kteří nás skutečně milují. Od každého bychom měli chtít odpovědnost a upřímnost. Proto jsem se rozhodla být vděčná za maminku, která mi dala vše, a nezapomínat, že opravdové rodinné hodnoty nevznikají z toho, kdo k nám přijde tehdy, když potřebuje pomoc, ale z toho, kdo zůstává, když je těžko.