Ráno si Michal uvědomil, že Zuzaniny narozeniny jsou už zítra. Přemýšlel snad půlku dne, co jí dát, protože upřímně věřil, že má nejskvělejší manželku a zároveň tu nejlepší mámu pro jejich děti. Doma je pořád uklizeno, na plotně vždy něco dobrého, a děti vypadají, že o ně má skutečně někdo starost. Zuzana nikdy nezapomíná ani na Michala; vždycky se snaží odhadnout, co by si přál jako by četla jeho myšlenky. Zuzana a Michal mají čtyři děti ve věku od šest do sedmnácti let. Musím říct, že je fakt báječná máma. S dětmi má příjemný vztah plný důvěry; ráda pořádá rodinné výlety, vyrábí věci do školky, chodí do rodičovských rad, pomáhá s úkoly, vítá dětské kamarády a vede s nimi upřímné rozhovory a přitom zvládne uklidit, jakoby šestkrát víc než kdokoli jiný. A vaří skvěle a do zásoby.
Zuzana působí šťastně a spokojeně a sama to často říká, protože si na stěžování už dávno zvyk neudělala. Ještě když byly děti malé, jednou se jí Michal zeptal, co by si přála k narozeninám. Já fakt nevím, odpověděla, ale možná to přece jen vím: den volna! Den jen pro mě! Chci být sama od rána do večera… Chci sebe užít, vyspat se, relaxovat, lehnout si do vany… Jenže, copak někdo ten její nápad bral vážně? Všichni se tomu zasmáli a tím to skončilo.
Bylo to tehdy vlastně nemožné děti byly ještě malé, a kdo by zůstal doma místo ní? Celý den s čtyřmi dětmi, to je přece legrace, ne? Zuzana si byla jistá, že to jen tak plácla. Michal jí nakonec dal sadu hrnců, a na tuhle debatu už nikdo nevzpomněl. Dneska už jsou Zuzaniny děti celkem velké a žádné miminko doma není. A čím dál častěji říká, jak chce všechny co nejrychleji postavit na vlastní nohy, a pak sledovat, jak se v životě usadí jak začnou žít svým vlastním příběhem. Ale zatím vlastní příběh ještě převážně pečuje o ostatní. Letos k narozeninám jí Michal koupil krásné zlaté náušnice. Byla nadšená, hned si je nasadila.
Připravila slavnostní oběd, sezvala rodinu a nejbližší přátele, a večeře se protáhla až do noci. Kolem jedné ráno se Michal probral a zjistil, že Zuzana ještě nespí. Nejdřív dala spát všechny děti, a potom šla do kuchyně umýt nádobí. Vypadala unaveně a hodně vyčerpaně. Když se pak Zuzana ráno probudila, doma nebyl vůbec nikdo. Ten pocit byl zvláštní nebyla zvyklá na takové ticho. Šla do kuchyně a našla na stole lístek: Odjeli jsme na chalupu za babičkou, psal Michal. Nechtěli jsme tě budit. Vrátíme se až zítra, tak si pořádně odpočiň. A pak zazvonil kurýr a Zuzaně předal obrovskou kytici.